Červená Lhota, zámek upoutávající svou výraznou a pro stavby netypickou červenou barvou, se nachází na jihu naší krásné země. Zámek stojící vprostřed rybníku se nachází v obci Pluhův Žďár.
Na začátek trochu historie, ať se s objektem zevrubněji seznámíte. V 16. století dochází k přestavbě původní tvrze na renesanční zámek známý pod jménem Nová Lhota. V té době patřil rytířské rodině Kábů z Rybňan, oddané habsburskému rodu. Jan nechal vystavět zámeckou kapli, dnes známou jako Nejsvětější Trojice, která měla sloužit jako odpočinek jeho pěti synům, zemřelým na následky morové epidemie. Po jeho smrti na zámku žili jeho synové Bohuchval a Jiří. Ale jelikož společný život více rodinných příslušníků pospolu nedělá dobře, i oni se zmítali v hádkách a nesnášenlivosti. Možná právě z této doby pochází pověst o červené fasádě, která do té doby byla bílá. Posledním majitelem, který zámek využíval jako svou rezidenci, byl šlechtic až z daleké Itálie, Antonio Bruccio. Byl rytmistrem císařského vojska, chránil region proti drancování a v blízké Deštné vystavěl lázně. Po jeho smrti zde bylo sídlo královské komory nebo bydliště Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka. Ten to ve své kariéře dotáhl až na místo kancléře Českého království a zdejší místo mu sloužilo jako letohrádek k pořádání slavností. Nedlouho po požáru z roku 1774 se majitelem stává pruský baron Ignác Stillfried. Ten zde čtyři roky hostil německého hudebního skladatele Karla Ditterse z Dittersdorfu, který tu nakonec umírá. Posledními majiteli Červené Lhoty byli příslušníci z rodu Schönburg-Hartenstein, kteří pracovali v císařsko-královských službách. Poslední příslušník byl dokonce císařem zplnomocněn k funkci vyslance u papežské stolice ve Vatikánu. Jejich rod vymřel v roce 1937 a rok po konci války tu své místo našla dětská ozdravovna. Od roku 1949 je však zámek zpřístupněn veřejnosti.
A jak je to s pověstí? Jeden z katolických majitelů z rodů Kábů se oženil s nekatoličkou, která bohužel jeho víru nemohla překousnout. Vyhodila mu z okna kříž, ale bohužel nečekala, že ho rozzuří tak, že poletí za ním do propasti rybníku. Krev paní nešla z fasády smýt, tak dochází k jejímu natření na červeno. I když je dodnes v kostele sv. Ottona v Deštné uchován kříž tohoto rodu, pověst je pouhou pověstí. K přetření bílého zámku na červený došlo až v 17. století, kdy zámek sloužil jinému rodu.
Zámek určitě stojí za prohlídku, která nabízí i návštěvu sklepení. Zájemci se mohou projet na lodičkách a hledat v hlubinách pravdu o pověsti. Za procházku stojí i zámecký park okolo rybníku, který moc času nezabere. Pro strávení více času v nádherném okolí můžete využít turistických stezek či cyklotras.
