Pohoří Pirin rozkládající se v jihozápadním Bulharsku je oproti vedlejšímu Rilskému pohoří obdivováno pro svůj divoký ráz. Obzvláště jeho severní část s nejvyšším vrcholem Vichren má ráz téměř velehorský. Ačkoliv je Vichren svou výškou 2914 m n. m až druhou nejvyšší horou Bulharska a dokonce až třetí nejvyšší horou Balkánu, výstup do jeho výšin je úctyhodným výkonem. Přesto si při troše fyzické kondice tento zážitek může díky dobrému značení dopřát každý. A ten, kdo by se k výstupu neodvážil s plnou zátěží, může situaci vyřešit jako velká většina návštěvníků Vichrenu, zanechat bagáž v jedné ze dvou blízkých horských chat a vydat se na vrchol nalehko.
Nejbližší horskou chatou, a proto vhodným východiskem pro výstup, je stejnojmenná chata Vichren. Pokud se ovšem nechcete nutně vracet z výstupu stejnou cestou, jakou jste přišli, nabízí se možnost o něco delší procházky, která se stále dá pohodlně zvládnout v průběhu jednoho dne.
Vedlejší horskou chatou jen o málo vzdálenější vrcholu je chata Demjanica. Stejně jako k chatě Vichren sem existuje dopravní spojení mikrobusem z cca 20 km vzdáleného města Bansko. V případě několikadenního treku je samozřejmě možné se již z Banska vypravit k horské chatě pěšky. U horské chaty Demjanica můžete poprvé vypozorovat, že oproti jiným zapadlejším oblastem je zde značení na velmi dobré úrovni a kromě klasických turistických značek se zde vyskytují i rozcestníky, které však neudávají vzdálenosti v kilometrech, nýbrž v hodinách. Co se týče přesnosti časového určení jednotlivých cílů, počítejte v případě plné zátěže na zádech leckde raději s časy o něco delšími. Hodinové údaje na rozcestnících jsou nastaveny pro početnější typ místních návštěvníků, a to takové, kteří využili základny některé z horských chat, chodí po horách nalehko, a proto o něco rychleji a obratněji. Značení Vás postupně vyvede z lesa do oblasti bez porostu a vy můžete obdivovat bohatou květenu, pozůstatky ledovcové činnosti a se stoupající nadmořskou výškou také postupný nárůst drsnosti rázu pohoří.
Od chaty Demjanica vás stezka povede k výstupu na Vichren severovýchodní cestou. Poté co minete sedlo mezi horami Kutelo a Vichren, můžete již dobře pozorovat exponovanou severní stěnu Vichrenu. Výstup na vrchol je z této strany poměrně náročný i proto, že kameny jsou velmi vyšlapané a značená stezka je díky tomu místy kluzká. Stezku nelze doporučit s plnou bagáží úplným začátečníkům. Můžete si zde povšimnout zalamování namalovaných turistických pruhových značek do různých úhlů podle následné zatáčky, což je jev, který z ČR neznáme. Již při samotném výstupu se před vámi rozevírají další nové výhledy do okolních hor. Dominující scenérií je výhled směrem na Končeto, kam se mohou zkušení turisté vypravit hřebenovkou vybavenou ocelovými lany. Na samotném vrcholu Vichrenu na vás čeká kamenný pomník, překvapivě silný vítr a kolonie havranů.
Poté co si užijete výhled, můžete začít sestupovat dolů jižní cestou k horské chatě Vichren. Jižní svah nemá sice vyhlazený povrch a není tak exponovaný jako svah severní, za to je velmi kamenitý a je třeba se vyvarovat podklouznutí volných kamenů pod nohama. Po dosažení úpatí Vichrenu vás jistě překvapí, jak různě může jedna hora vypadat ze dvou různých světových stran. Od úpatí hory Vás značená stezka zavede poměrně prudký sestupem, až k horské chatě Vichren.
Pro ty, kteří nelpí na spaní na posteli a raději by si našli klidný kout k postavení stanu, lze doporučit podvečerní procházku od chaty k nedalekému jezeru Okoto. Travnatý plácek u jezera umožní klidnou noc ve stanu. A pokud při cestě k jezeru potkáte na úzké pěšině pastevce, který se vám bude snažit vysvětlit, že teď budou procházet ovce, nedivte se a postavte se na několik minut z cesty pryč do křoví. Bude to opravdu veliké stádo a ovečky tudy musí chodit jedna za druhou.
