Národní park Podyjí se rozkládá podél kaňonu řeky Dyje mezi Znojmem a Vranovem nad Dyjí. Vyznačuje se četnými meandry řeky, kamennými moři a specifickou faunou a flórou. Nabízí nejen spoustu cyklostezek, ale i mnoho poměrně opuštěných tras pro pěší. Po našich túrách v horách bylo Podyjí příjemná změna. O převýšení zde však nebyla nouze, i když jsme se nacházeli v nízkých nadmořských výškách.
První den jsme začali odpoledne menší prohlídkou města Znojma. Historické centrum je nedaleko železniční stanice a určitě stojí za návštěvu. Od Rotundy sv. Kateřiny je nádherný pohled na terasovité viniční svahy města a údolí řeky Dyje. Ze Znojma jsme se vydali po červené turistické stezce k nejbližšímu turistickému přístřešku, abychom se utábořili.(Mimo ně je táboření v NP zakázáno) Bohužel náš přístřešek byl plný pavoučích squatterů, tak jsme stejně ulehli do trávy a nechali jsme jim napospas svá zavazadla. Pokud do Podyjí vyrazíte v období tropických veder a bouřek jako my (4.-8.7.) , tak se vám přístřešky budou opravdu hodit.
Ráno jsme pokračovali po červené trase. Po chvíli jsme narazili na odbočku k malé dřevěné rozhledně s výhledem viniční svahy a poté jsme se vrátili zpět na trasu. Po cca 2km na červené trase jsme došli do obce Konice, ve které byly sice obchody ve svátek zavřené, ale lidé zde byli ochotní a doplnili nám zásoby vody.
Před následující obcí Popice jsme odbočili na zelenou směrem k meandrům Dyje. Vystoupali jsme zalesněný svah a otevřel se nám nádherný výhled na kaňon s četnými zákruty. Svahy nad řekou jsou tak hustě porostlé lesy, že zdálky působily jako srst. Vyhlídku s názvem Sealsfieldův kámen jsme opustili po žluté trase. Nejdříve nás čekalo prudké klesání, později cesta vedla tzv. Kamennými moři podél řeky a její čistá voda a snadný přístup nám poskytly příjemné osvěžení v červencovém vedru. Další pozoruhodné místo, které jsme prošli je oblast zvaná Devět mlýnů. Jsou zde rozvaliny starých mlýnů, kterých tu v minulých dobách fungovalo mnoho. Některé byly později přestavěny a sloužily ke komerčním účelům jako rekreační objekty. Poválečný odsun německy mluvícího obyvatelstva a železná opona způsobily zpustnutí této oblasti. Na rozcestí u Judexova mlýnu se můžete vydat dále buď po červené stezce přes známou vinici Šobes, nebo po modré přes tzv. Železné schody. Nás od návštěvy vinice odradily davy cyklistů, protože pod Šobesem se setkávají pěší trasy s cyklostezkami. Občerstvení nás čekalo až při menší zacházce do obce Podmolí, opět obsypané cyklisty občerstvujícími se vínem a pivem. Z Podmolí jsme pokračovali po zelené kolem průzračně čistého rybníka ukrytého v lese.
Nebyli jsme jediní, kdo neodolal lákavé vodě a pořádně se zchladil. Dále jsme pokračovali po zelené k pečlivě ukryté zřícenině Nový Hrádek, která k naší smůle není volně přístupná a už bylo po otevírací době. Rozhodli jsme se přenocovat v turistickém přístřešku na rozcestí Příčky a přečkat zde i blížící se bouřku.
Ráno jsme se po pečlivém prostudování map a terénu rozhodli porušit pravidla a pohybovat se mimo vyznačenou trasu. Jediná červená vedla oklikou po nudné asfaltce a my si chtěli užít něco z přírody Podyjí. Hned za přístřeškem vedla široká lesní cesta, která klesala prudce až k řece Dyji a ruině Faltýskova mlýna. V místě, kde byla voda nejschůdnější (hloubka asi 80cm) jsme se přebrodili na rakouskou stranu a pokračovali po rakouské červené. Trasa vedla těsně podél meandrů řeky až k prudkému stoupání a následnému klesání k obci se stejnojmenným hradem Hardegg. V Hardeggu jsme doplnili zásoby, prohlédli si hrad (vstupné, bez průvodce) a navštívili místní hostinec, ve kterém se značnou přirážkou akceptovali české koruny. Vykoupali jsme se u jezu pod mostem, ačkoliv voda byla jako žiletky i v „tropických“ vedrech.
Z Hardeggu jsme se zpět do Čech dostali civilizovaněji po mostě, který byl po roce 1948 uzavřen, po pádu komunismu znovu obnoven a nyní slouží jako hraniční přechod. Z Hardeggu jsme vyšli po modré trase s menší odbočkou na Hardeggskou vyhlídku na skále. Výhled na hrad, obec a údolí i řeku je kouzelný, stejně jako celé toto místo. Tedy pokud není zrovna 50°C a invaze obřích mravenců. Asfaltová cesta v lese je poměrně nezáživná, ale kdo se před Čížovem rozhodne odbočit na červenou vedoucí po úbočích skalnatých svahů, nebude litovat. Nesmíte ovšem trpět závratěmi. Červená vede několik kilometrů lesy, chvíli listnatými, chvíli jehličnatými. Cestou uvidíte zajímavou vyhlídku Obelisk. Trasa pak sestupuje k řece, kde na nás čekaly davy cyklistů, ale také přístřešek, do kterého ihned po našem zasednutí začaly bušit kroupy. Už po třetí nás ochránil před nečekanou letní bouří. Po přejití bouřky jsme se rozhodli dojít do nedalekého Vranova nad Dyjí s všudypřítomnou siluetou zámku. Rozhodli jsme se pro tentokrát utábořit v kempu. Byli jsme vyhládlí a chtěli jsme po 2 dnech v lese spatřit civilizaci…
Pokud nejste vyznavači masového turismu, discostylu a davového šílenství, raději tento kemp nenavštěvujte. Čtyři trampi s krosnami a cinkajícím kotlíkem na zádech působili mezi perfektně „vystylovanými“ partičkami teenagerů poněkud groteskně. Byli jsme v menšině. Obří hlučící kemp neměl ani jedno místo na stan, ale bohužel již byla tma a v okolí tábořit nešlo. Museli jsme se vecpat mezi stany u parkoviště.
Ráno jsme byli prvními návštěvníky zámku a pak jsme spěšně odcestovali vodní MHD napříč vranovskou přehradou až do Bítova. Lodní doprava přepravuje i kola, nabízí občerstvení, určitě se vyplatí ji využít, protože přehrada se z jiné perspektivy prohlédnout nedá. Rozhled určitě není nudný. Mosty, chatky, svahy, na konci rozhledna a zřícenina ( cesta z Vranova do Bítova trvá cca 90min.). Zbytek dne jsme strávili v okolí, již poklidného a méně vybaveného kempu v Bítově. Voda v přehradě byla teplá, trochu zelená a kromě koupání se zde daly půjčit loďky a šlapadla. Bítovský kemp v zátoce nabízí spoustu trampských hospůdek, a přesto se v něm dala strávit klidná noc.
Poslední den jsme navštívili rozhlednu Rumburak, nedaleký hrad Bítov a zříceninu Cornštejn. Z rozhledny Rumburak (otevřena 2009) se otevírá kruhový výhled do dáli, který opět stojí za to. Cornštejn je romantická zřícenina na prudkém svahu, nabízí krásné výhledy na přehradu. Zde naše putování skončilo. Spojení autobusem z Bítova nebylo v neděli nejhorší, kdyby nás později nezklamaly ČD a 45min zpoždění, ale dojem z výletu nám nezkazily.
Shrnuto: Podyjí je opravdu nádherná čistá a rozmanitá příroda. Vyhnete-li se cyklostezkám, dá se zde nalézt klid a ticho. Dýchá na vás dlouhá a tajemná historie přírodní hranice podél řeky, skalnaté svahy, průzračná voda, vinice a spousta dalších tajemství. Ze Znojma dojdete do Vranova za 2 dny a uvidíte opravdu mnoho.
Odkaz na mapu pěších tras v Podyjí:
http://www.nppodyji.cz/uploads/soubory/Mapy/pesimapa_web.jpg
Jmenuji se Kristýna, ale častěji jsem oslovována jako Kikina. Bydlím ve Velkém Oseku mezi městy Kolín a Poděbrady. Vystudovala jsem Vysokou školu obchodní v Praze, obor cestovní ruch a od roku 2011 pracuji na plný úvazek. Zájem o cestování ve mně probudili rodiče už v dětství …
