jiný pohled na okolí Pohoří na Šumavě
Svůj pátý tip na výlet Novohradskými horami je do okolí obce Pohoří na Šumavě, nacházející se na samém jihu těchto hor. Koho z vás mate její místopisný název „na Šumavě“, tak vězte, že je tomu proto, že v době vzniku a následnému pojmenování této obce dosud nebyly Novohradské hory uváděny jako samostatné pohoří s tímto jménem, nýbrž se pokládaly za nedílnou součást sousední Šumavy. Stojí za to alespoň v krátkosti zmínit, že tato obec byla v dobách svého největšího rozmachu (na konci 18. století) největší vesnicí celých Novohradských hor, žilo zde přes 1200 obyvatel převážně německé národnosti a vedle sklárny zde byl i pivovar, vinopalna, obyvatelé zde byli zaměstnání ve i ve spoustě jiných profesích a obec disponovala telefonním a telegrafním spojením.
Bohužel, po druhé světové válce i tuto obec potkal nevyhnutelný odsun německy mluvícího obyvatelstva a po 50. letech definitivně zanikla. Dnes se zde staví několik nových domů a obnovuje zřícený kostel Panny Marie Dobré rady. Zatím mi není známo, do jaké míry se plánuje tuto obec obnovit, ale i přesto to vypadá, že v původním rozsahu už nebude obnovena nikdy. Proto nás dnes v ní, kromě několika domů a již zmíněného kostela, uvítá již jen pěkný místní hřbitvov, který se dochoval do dnešních dnů a od kterého je pěkný výhled na krajinu, zejména směrem k Pohořskému rybníku. Mimochodem, i v okolí této obce můžeme zejména v okolí některých lesních remízků nalézt dávné zbytky bývalých stavení, podobně jako například v již zaniklých Skelných hutích.Nyní bych už přistoupil k okolním krajinným scenériím, zajímavostem a možnostem, kam se zde všude můžeme na výletě – ať již pěším nebo cyklistickém – podívat.
Okolí Pohoří na Šumavě je dle mého názoru nejkrásnější kout celých Novohradských hor a to jak rozlouhou, tak i členitostí a rozmanitostí místní krajiny. Je zde bezpočet nádherných luk a plání, prokládanými četnými lesními remízky, mnoho pěkných kamenitých cest a místní krajina je jako celek i pěkně zvlněna. To vše dává okolí Pohoří na Šumavě velmi pěkný a romantický vzhled a pokud má návštěvník Novohradských hor možnost se zde stavit alespoň několik dní, rozhodně by tuto část Novohradek neměl vynechat a vyčlenit si na ni alespoň jeden celý den. Zhruba tři kilometry od obce se nachází nejvyšší vrchol české části Novohradských hor, Kamenec. Nejlépe se k němu dostaneme, když se od Pohoří vydáme po zelené značce, poměrně nově zavedené, která vede přímo na jeho vrchol. Cestou tam se kromě nádherných plání a luk, obklopujících návštěvníka doslova na každém kroku, ještě můžeme kochat pohledem na několik oddělených ramen horního toku Pohořského potoka, který zde pramení a který je zde rovně nedílnou součástí místních krajinných scenérií. Podílí se zde rovněž na existenci dosud nezmíněného maloplošného chráněného území Pohořských slatí, o nichž návštěvníka při cestě ke Kamenci i mimo něho upozorní několik informačních cedulí. Není pochopitelně radno zde opouštět cesty ve snaze prohlédnout si tyto slatě blíže, jednak je zde nebezpečí zapadnutí do jejich podmáčeného podrostu a jednak se vystavujeme nebezpečí pokuty od ochranářů přírody a lesníků, kteří zde aktivně působí. Sám jsem jich tam na svých toulkách již několik potkal.
Cestou k vrcholu Kamence, nacházejícího se na samé hranici Česka s Rakouskem, musí turista počítat s tím, že tato cesta je poměrně dost do kopce a musí se zde dávat větší pozor na to, abychom ve spleti jiných cest neztratili zelenou značku. Samotný vrchol Kamence, kde kdysi dávno stával jeden místní hostinec a ze kterého se dodnes dochovaly znatelné kamenné ruiny, sice neposkytuje žádný výhledy do okolí krajiny, tento nedostatek však turistovi do značné míry vynahradí poměrně rozlehlá a mnohotvárná skaliska, na které lze při troše opatrnosti i vyšplhat a užít si z nich pohled na jejich skalní „sousedy“. Poté je již jen na rozhodnutí návštěvníka, zda se vrátí zpět do Pohoří na Šumavě a prohlédne si jiné části jeho krásných okolních partií, anebo zda se od vrcholu Kamence podívá na skok někam do přilehlého rakouského příhraničí, jako jsou například vesnice Karlstift či Sandl. Pouze upozorňuji, že kdo se rozhodne pro tuto alternativu, musí počítat s tím, že jediná možnost, jak se tam od Kamence dostat, je nalézt kovovou bránu na ruční otevírání a která je napojena na okolní drátěné ohrady, táhnoucí se po většině
hraničního území u Kamence. Tyto ohrady jsem zprvu pokládal za pozůstatek „železné opony“ v Novohradských horách, nicméně pak jsem se dozvěděl, že je to nejspíš kvůli lovné zvěři, aby neutíkala z Česka do Rakouska a naopak.
Již zmíněnou průchozí bránu, přes níž se lze dostat do Rakous, není snadné nalézt a pokud se špatně nepamatuji, dost dobře k ní nevede ani ona zelená turistická značka. Mne samotnému vždycky nějakou dobu trvalo, než jsem ji nalezl. Je zde proto nutno se obrnit trochou trpělivosti a mít samozřejmě k dispozici dobrou mapu. A pokud se turista rozhodne vrátit od vrcholu Kamence po zelené zpátky do Pohoří na Šumavě, má ještě několik možností, jak více poznat a užít si tuto končinu Novohradských hor. První možností je pokračovat v dalším poznávání těchto kouzelných plání a remízků, kdy je pouze nutné mít na paměti, že i když cest v okolí Pohoří na Šumavě je dost a jsou pohodlné i přehledné, nejsou značeny (kromě té na Kamenec) a proto je nutno mít opět dobrou mapu daného území, jinak je zde velmi snadné zabloudit. Rovněž je nutno dát pozor na výskyt případných podmáčených míst.
V těchto končinách ještě stojí za to zhlédnout jeden historický hraniční sloup, nacházející se na státní hranici v blízkosti Kamence a ke kterému pohodlně vede jedna přehledná neznačená cesta. Pokud by si turista chtěl všechny pláně a remízky v okolí Pohoří na Šumavě prohlédnout opravdu pořádně, musí si na to vyčlenit celý den, protože jejich rozloha, ač se to možná od Pohoří na Šumavě tolik nezdá, je skutečně velká.
Další možností je podniknout krátký jedno či půldenní výšlap od Pohoří na Šumavě do příhraniční obce Karlstift, kterou jsem zde v krátkosti již zmiňoval a kde je cestou možné zhlédnout i pramen naší řeky Lužnice. Tento pramen se nachází trochu stranou od této vesměs neznačené cesty, takže dobrá mapa je opět nezbytností.
Opačným směrem od této trasy, po proudu Lužnice, několik kilometrů od Pohoří na Šumavě, se nachází další z rybníků Novohradských hor, Kapelníkův, nazývaný po německu též Kapellunken. Je rovněž velmi pěkný a dle mého názoru i nejzapadlejší, proto i nejtajemnější a nejmystičtější, dá-li se tak s trochou nadsázky říci. I zde je nutno mít mapu a umět se v ní dobře orientovat, protože i zde cesty dosud postrádají turistické značení. K tomuto rybníku se z těchto končin rovněž vyplatí zajít, nejromantičtější je hlavně v letní podvečer, o čemž mj. vypovídá i moje přiložená fotografie. Zkrátka, okolí Pohoří na Šumavě je podle mne nejvýstižnější ukázkou toho, jak jsou Novohradské hory do dnešních dnů zachovalé, dosud téměř nedotčené všudypřítomnou civilizací a navštívení této lokality bez přehánění považuji za „zlatý hřeb“ všech výletů těmito horami.
