S naší cestovatelskou výpravou jsme se vydali na prodloužený víkend do Itálie. Mimo jiné jsme navštívili také městečko Bibione.
Letovisko Bibione vyrostlo až ve druhé polovině 20. stolení na postupně zalesňované a kultivované půdě, podél přibližně 8km dlouhého plážového pobřeží, jižně od ústí řeky Tagliamento do moře. Ve skutečnosti je Bibione jen předměstím městečka Sam Michele a Tagliamento.
Dnes má Bibione přes 2.000 stálých obyvatel, ale během letní sezony tento počet prudce vzroste někdy až na neuvěřitelných 500.000 obyvatel. A tak se Bibione začalo dělit na nejrůznější části. Nejrušnější je centrum Spiaggia s množstvím obchodů, tržnic, restaurací, kaváren a hotelů. Rezidenční čtvrť směrem na východ se někdy označuje jako Lido dei Pini, opačným směrem zase Lido del Sole a mnoho dalších. Síť kanálů vytvořila z letoviska Bibione jakýsi ostrov, který od vnitrozemí odděluje rezervace Parco Naturale Val.
Vzhledem k tomu, že jsme Bibione navštívili na začátku května, centrum města se ještě pomalu probouzelo z dlouhého zimního spánku. Každé hodiny ukazovaly jiný čas, některé hotely byly ještě uzavřeny a všude se pomalu rozbíhaly přípravy na letní nápor turistů. A proto doporučuji navštívit centrum Bibione právě v prvních jarních dnech. Teploty sice nejsou na koupání (i když pro nás není žádné počasí tak „špatné“, pokud jsme u moře :), ale zato od moře vane teplý vlhký vánek a každé zajímavé zákoutí historického centra si můžete v klidu prohlédnout, bez stresujících tlačenic.
V centru města určitě stojí zato vyčkat na přesné poledne, protože to se libozvučně rozezní zvony kostela San Stefano il Duomo. Jejich poutavý zvuk se rozléhá po celém centru a na chvíli máte pocit, že se zastavil čas. Tento téměř 1000 let starý historický unikát, s typickou válcovitou románskou věží vysokou 48 m, je hlavní dominantou celého centra Bibione. Najednou si uvědomíte, že vám kručí v žaludku. I když není ještě sezona, všude už jsou otevřeny téměř všechny restaurace. Vůně čerstvé pizzy vás naprosto ohromí. Ceny jsou celkem příznivé a pizzy obrovské, sotva se nám vešla na stůl :). Byl to skutečný gastronomický požitek.
Po obědě vám jistě přijde vhod lehká procházka ke kostelu Santuario della Madonna dell‘ Angelo na pobřeží, který je zpřístupněn zvědavým návštěvníkům. Uvnitř najdete ohromující nástěnné fresky s bohatou barokní výzdobou. Zajímavější ale bude procházka od kostela po pobřeží, podél centra, kde se nachází outdoorová výstava přírodních uměleckých děl (Scogliera Viva). Každoročně se na tomto místě koná soutěž o nejzajímavější a nejoriginálnější vytesanou sochu z kamene. Fantazii se tu meze opravdu nekladou :).
Pokud trochu sprchne, je možné nalézt útočiště v mnoha hernách, které překonávají snad veškerou lidskou fantazii. V jedné místnosti je možno soutěžit v tanci hned v několika herních variantách, zajezdit si na motorkách, hrát na netradičních výherních automatech, ale i vyzkoušet si svoji rychlost, postřeh, sílu nebo hbitost, za pár eur vyhrát plyšáka či další zajímavé výhry. V takové herně stráví skupinka nadšenců nejednu hodinu neskutečné zábavy, plnou zážitků.
Pokud by měl ještě někdo chuť na další procházku, doporučuji se vydat k majáku. Naše expedice však nebyla úspěšná. I přes vyptávání se místních a hledání v mapách a navigacích se nám nepodařilo k majáku dojít. Zato se nám podařilo ujít pěkný kousek cesty po pobřeží :) Cestou jsme viděli mnoho příprav na letní sezonu. Málokdo si umí představit, kolik práce a času přípravy zaberou. Představte si lehátko vedle lehátka, slunečníky, které mezi sebou mají minimální rozestup a masy lidí.
Kdo nemá rád takový fádní a komerční způsob trávení dovolené, ať určitě nejezdí do tohoto letoviska ve špičce letní sezony. Protože se vám asi opravdu nestane, že dostanete chuť na zmrzlinu a dostane se vám neskutečné přívětivosti a pohodlí. I když neumíte italsky, (jako jedna „statečná teta“ z naší výpravy) a prohlásíte, že chcete: „Jenom uno.“ :), příjemný mladík vám s úsměvem nandá vámi vybraný kopeček zmrzliny a vy si ji hrdě můžete odnést ke stolečku. Dokonce vám obsluha i přinese polštářek na židličku, abyste si mohli s relaxačním klidem vychutnat znamenitou chuť jejich zmrzliny. Tady čokoládová zmrzlina chutná jako skutečná čokoláda.
Pocházím z města skla – Nového Boru. Cestování a sportování mě doprovází už odmalička. Cestovala jsem nejen za prací, ale také za dobrodružstvím, protože občasný adrenalin je pro mě nedílnou součástí smyslu života. Nyní bydlím a pracuju v Mladé Boleslavi a studuju VŠ – fakultu …
