V tomto cestopisu po Irsku, který bude mít celkem čtyři části, Vám přiblížíme trasu, při které pár cestovatelů putoval z Killarney přes národní park s nejvyšší horou Irska, kolem západního pobřeží, přes středozemí do dalšího národního parku jižně od Dublinu.
neděle, 12. července
Přistáváme na letišti v Kerry což je maličké letiště v Irsku nedaleko Killarney, kam máme pro dnešek namířeno. Autobus, přesněji zastávku, najdeme bez problémů. Další spoj jede v 16.10, a tak máme ještě 20 minut čas. Čekáme 20minut, 30minut, třičtvrtě hodiny a autobus pořád nikde. Vzdáváme to, vyndáváme papír a fix, píšeme ceduli s nápisem KILLAR. Během 5 minut nám staví auto a v něm mladý pár s mimčem. Jsme trochu překvapení, ale rádi.
Vyhazují nás v centru městečka, kde se v informacích ptáme na kemp a dokupujeme nějaké jídlo. Po cca 2 km chůze dorážíme do kempu Flesk (kde strávíme 2noci) unaveni a hladoví.
neděle, 12. července
Včerejšího večera jsme si naplánovali poměrně dlouhou vycházku po Národním parku Killarney. Vyrážíme mezi devátou a desátou ranní a prvním cílem je Muckross Abbey- zřícenina kláštera. Cestou nás čekalo mnoho krásných výhledů na hory tyčících se nad jezerem Lower Lake. Po detailní prohlídce Muckross Abbey pokračujeme přes Yew Woods k Meeting of the Waters.
Počasí nám moc nepřeje, tak musíme vytahovat ponča. U Dinis Cottage, nedaleko Meeting of the Waters, zjišťujeme že náš původní plán obejít hory a přes centrum města se vrátit do kempu je trochu nereálný. Tak se vydáváme k Torc Waterfall, a pak dále přes Muckross House zpět do kempu. I tak to byla vycházka na celý den.
Pondělí, 13. července 2009
Prší. Čekáme až déšť ustane, a tak se nám plánované opuštění kempu posouvá o více jak dvě hodiny. Po poledni jsme však již na náměstí v Killarney, dokupujeme zásoby a zjišťujeme informace o hlavním cíli dalších dní. O nejvyšší hoře Irska. O Carrauntuohill. Batohy máme plné zásob a hlavy plné informací. Jdeme za město a po zhruba 15 minutách chytáme náš dnešní první stop do Fossy.
Město Fossa opět projdeme po svých a na konci města si stoupáme na odbočku držíce v ruce papír s nápisem Carhoonahone. Stop se nám se štěstím daří a už se vezeme podél horských velikánů do dříve zmíněné vesničky. Odtud máme před sebou mírné stoupání v délce zhruba pěti kilometrů, po kterých se ocitáme v místě dnešního nocování. Avšak informace, které jsme nabyli v Killarney, byly mylné. Tak místo ve stanu nás čeká noc v jakési stodole. Zítra máme v plánu vstát brzy a vyrazit do hor nad námi.
Úterý, 14. července 2009
Budík zvoní v 6.30, ale ze spacáku se hrabeme až po sedmé hodině. V noci jsme toho moc nenaspali, vlašťovky nás neustále budily a beton nebyl dvakrát pohodlný. Rozhodli jsme se batohy nechat v místě našeho noclehu, ale jelikož pořád prší, na cestu se vydáváme až v půl jedenácté. Po cca 200 metrech chůze opět začne pršet ale to už se nám nechce vracet.
Brodíme se mokrou trávou až k první řece. V to že tam bude nějaká lávka, jsme doufali marně. Po chvíli hledání najdeme místo, kde se nám po kamenech daří řeku přelézt relativně suchou nohou. Stejně přecházíme i druhou řeku, k naší smůle tam i zpět. Docházíme k dvěma nádherným horským jezerům, do kterých vodopády stékají horské potůčky. Chvíli se kocháme, fotíme a odháníme ovce.
Vrchol hory je ještě daleko a obloha se nebezpečně zatahuje. Proto se již raději vydáváme dolů. Přecházíme už jen jednu řeku, ale jelikož v ní přibylo pár centimetrů vody, rozhodneme se ji přebrodit. Vyzvedáváme batohy a dáváme se na 5 km dlouhou cestu do Carhoonahone, kde se ubytujeme v kempu dáme sprchu a jdeme spokojeně spát.
Středa, 15. července 2009
Ráno se probouzíme do poměrně slunečného počasí a vydáváme se, jak jinak, na cestu stopem. První stop se nám daří chytit zpět do Killarney, kde se stavíme na silnici N22. Na dva stopy dorážíme v poledne do Tralee. Zde si uděláme 2 km zacházku k větrnému mlýnu a vracíme se do centra. Dokupujeme zásoby.
Jdeme za město na silnici vedoucí do Ballybunionu. Stopem, který chytáme až po hodině čekání, se dostáváme na půl cesty do městečka Abbeydoney. Tady nás nabírá mladá dvojice, co si pravděpodobně jen tak jezdí po okolí (usoudili jsme z toho, že přijeli ze směru kam jsme potřebovali. A rozhodli se zajet si do Ballybunionu na zmrzlinu, a tak nás vzali sebou.
Ocitáme se na krásné pláži s útesy a zříceninou hradu. Jen najít místo na stan je trochu problém. Ale to se nakonec taky vyřeší. A tak se jen procházíme, fotíme a den se chýlí ke konci.
Výlety a obecně cestování mám rád již od útlého dětství, kdy mé kroky směřovaly zejména na hrady a zámky po ČR. Postupem času jsem začal vyhledávat spíše odlehlejší a méně známe oblasti na východ od našich hranic. Takže když zrovna nepracuji a nesedím před monitorem, trávím nejvíce času s batohem na zádech nebo v sedle kola.
