Neděle 26. července
Každé ráno se nám vstává hůř a hůř. Když se konečně vyhrabeme ze spacáků a naházíme vše potřebné do batohu, vydáváme se na stop do vesnice Glendalough. Po delším čekání nás nakonec odváží mladík s kajakem na střeše do Laraghu, který je blízko našeho původního cíle. Cestou předjíždíme mraky cyklistů, jede se zde totiž za plného silničního provozu amatérský závod na silničních kolech, kterému místní s nadsázkou říkají Tour de Ireland.
Po pěším přesunu z Laraghu do Glendalough se ocitáme u jezera pod horami, kde si prohlížíme zbytky keltské vesnice. Jezero obcházíme po levé straně a u infocentra začínáme prudce stoupat kolem vodopádu a pokračujeme dále po červené. Následuje šílený kopec upravenou lesní cestou (šílený? Přímo děsivý.) Námaha ale stála za to. Po zdolání posledních výškových metrů se nám otevírají překrásné výhledy na River Glencalo, Lower Lake a Glendalough. Výhledy se nám ztrácejí asi po půl hodině chůze po horské pěšince. Stále stoupáme až do mírné rovinky, kde se od červené odpojujeme a pokračujeme po Wiclow Way.
Začínáme klesat a již po asfaltové cestě pokračujeme přes městečko Drumgoff za kterým chytáme alespoň krátký stop do kempu. Do Rathdrum se dostáváme značně unaveni. Původní plán na zítra-přejezd do kempu u Enniskerry- rušíme. Stan necháme v Rathdrum a pojedeme se tam podívat bez baťohů.
Pondělí 27. července
Ze spacáků se vylézáme poměrně dost pozdě. Rozhodujeme se zrušit původní plány na cestu do Enniskerry a vydáváme se opačným směrem. Do Arklow, naposledy se podívat na oceán. Na stop si dáváme limit, po jehož vypršení (pokud nic nechytneme), hodláme jít do nedalekého parku, dát si oběd a pak případně pokračovat. Naštěstí v poslední minutě limitu staví auto a tak se dostáváme do Arklow krátce po poledni.
Procházíme přes město až na kamenný násyp s výhledem na moře a nedalekou pláž. Dáváme si malou pauzu a kocháme se výhledem. Posléze se vydáváme na pláž, kde se po kolena brouzdáme ve vodě. Cesta do města je trochu zdlouhavější. V domnění, že si to zkrátíme se vydáváme přes pastviny. Bohužel zhruba v polovině se musíme vrátit zpět, přeci jen prodírat se trním se nám moc nechce. Pomalu kolem pláží a přes centrum dorážíme až na jeho konec a začínáme opět stopovat směrem Rathdrum. Na silnici stojíme skoro hodinu než někdo zastaví, ale do kempu se dostáváme v pořádku kolem 19:00. I tento malý výlet, byl už pro naše rozlámaná těla docela náročný.
Úterý 28. července
Přesunout se na letiště, tak zní dnešní úkol. Budíme se relativně pozdě, ale jelikož nikam nespěcháme, tak si dáváme ještě teplý oběd a stan bouráme krátce po poledni. První stop do Rathnew chytáme poměrně rychle a s dalším stopem do Dublinu to je stejné. Pomocí městské dopravy se z periferie města dostáváme do centra, kde v úschovně na autobusovém náraží necháváme batohy (8 €) a jdeme na prohlídku města. Nejprve procházíme O´Conell Street, poté přejdeme přes řeku podívat se na známý Temple bar a pokračujeme k Trinity Collage a národnímu muzeu, které je bohužel zavřené.
Nakoupíme poslední irské suvenýry a už jsme na cestě k autobusovému nádraží. Zde čekáme zhruba dvě hodinky než se rozhodneme vydat na letiště. K odletové hale dorážíme kolem půl jedenácté a hledáme místo pro dnešní noc. To nakonec nacházíme. Ukládáme batohy ukládáme batohy za lavičku a pokoušíme se usnout.
Usnout se nám bohužel nedaří a to kvůli velice hlučné skupince Němců. Avšak zhruba kolem půlnoci se mi daří najít klidné místo na severním terminálu. Tak snad se trochu prospíme.
Středa 29. července
Spát se nám daří bohužel jen asi dvě hodinky, jelikož nás otravuje zima a policista co zřejmě malinko přebral. Tak se raději kolem půl 4 ráno vracíme zpět do hlavní odletové haly, nacházíme si stolek u jakési restaurace a luštíme sudoku.
Ještě s hlavou položenou na stole pospáváme zhruba hodinku, dáváme si kafe a něco po 11-té se odcházíme odbavit k letadlu.
Do Birminghamu přilétáme kolem jedné, venku prší a tak se rozhodujeme strávit dalších 20hodin na letišti. Zajdeme si do Burger Kingu. A couráme se po letišti a okolí, luštíme křížovky a hledáme místo ke spánku. To se nám nakonec daří nalézt u terminálu číslo 4. Tak uvidíme jestli dnešní noc bude klidnější než ta včerejší.
Čtvrtek 30. července
Na dnešní den jsme se vyspali relativně klidně. Kupujeme kafe a bagetu, kterou v klidu sníme a jdeme hledat přepážku k odbavení do Prahy. Krátce po poledni nastupujeme do letadla. Po dvou hodinách letu přistáváme, po více jak třech týdnech, v české metropoli. V Praze.
Výlety a obecně cestování mám rád již od útlého dětství, kdy mé kroky směřovaly zejména na hrady a zámky po ČR. Postupem času jsem začal vyhledávat spíše odlehlejší a méně známe oblasti na východ od našich hranic. Takže když zrovna nepracuji a nesedím před monitorem, trávím nejvíce času s batohem na zádech nebo v sedle kola.
