Výstup na Dachstein jsme plánovali vlastně celý rok, od chvíle, kdy jsme poprvé uviděli ten krásný masiv. Cestou z ferrat v Totes Gebirge jsme si udělali zajížďku k jezeru Gosausee, ale počasí nám nedovolilo nic podniknout. Celý rok zněl Dachstein jako magické zaklínadlo a věděli jsme, že jakmile v září budou hlásit pár dní stabilního počasí, pojedeme!!
Dachstein
Dachstein je horský masiv v Severních vápencových Alpách s nejvyšším vrcholem Hoher Dachstein. Údaje o nadmořské výšce vrcholu se rozcházejí, nejčastěji se udává 2995 nebo 2996 m.n.m, ale není výjimkou narazit i na údaj, že vrchol dosahuje výšky 3006 m.n.m. (v takovém případě autor zřejmě započítává i výšku vrcholového kříže). Přes vrchol probíhá hranice mezi spolkovou zemí Štýrsko a Horní Rakousko. Dachstein pokrývá hned 8 ledovců, jsou nejvýchodnějšími ledovci v Alpách. Na Hoher Dachstein se dá vystoupit z několika směrů. My jsme si vybrali jeden z těch turisticky více náročných a to od Gosausee přes vysokohorskou chatu Adamek Hütte a Velký Gosauský ledovec (po trase č. 614)
Den 1.
Konečně to přišlo, na Dachstainu hlásili krásné stabilní počasí, my jsme nabalili auto a navečer vyrážíme po známé trase k hraničnímu přechodu Dolní Dvořiště, dále pak na Linz, Gmunden a Gosau. Dvě hodiny po půlnoci zastavujeme na parkovišti pod Vorderer Gosausee a do rána bivakujeme v autě.
Den 2.
Ráno slibuje sluníčko a modré nebe a my se vydáme na náš dnešní pochod na chatu Adamek Hütte. Cesta vede nejprve rovinatými úseky kolem jezera Vorderer Gosausee (933m.n.m.), poté přes pár prudších kopečků, ale stále po široké cestě k jezeru Hinterer Gosausee (1160m.n.m.). Právě u „horního“ jezera začíná ta pravá horská turistika. Po úzké cestičce „kamzíkujeme“ prudce vzhůru a náročně nabíráme kýžené výškové metry. Velký zpestřením (minimálně pro holku z města) je, když na úzké pěšince narazíme na pasoucí se stádo krav. Postupně nám zatarasí nejprve cestu nahoru, a než se stačíme vzpamatovat, tak i cestu dolů. No potěš, co teď, z vrchu navíc přichází rodinka se třemi psy. Nečekáme, jak hodně se psi budou s kravkami kamarádit a radši volíme přímou cestu vzhůru prudkým, zarostlým svahem jako alternativu dělení se o turistickou cestu s dobytkem.
Cesta se neustále klikatí v serpentinách, místy je to upravená pěšinka, místy náročně překonáváme kamenné schody. Po chvíli se dostavuje první odměna, výhledy do údolí na obě jezera. Chata pořád není na dohled a my jen můžeme hádat, jak daleko to dneska ještě máme. Odpověď přichází záhy, míjíme cedulku, která nám oznamuje, že jsme 1800 metrů vysoko. Adamek Hütte má nadmořskou výšku 2196 m. Tak hurá dál stoupat.
Konečně vidíme chatu, vypadá to, že už není tak daleko. Opravdu jen vypadá. Od chvíle, kdy jí poprvé spatříme, do chvíle, kdy s úlevou shodíme batohy na její terase, nás dělí ještě dobrá hodina náročné chůze. Ale ty výhledy, ty stojí za to. Kocháme se pohledem na zasněžené vrcholky Alp, hádáme, že některý z nich musí být GrossGlockner.
Třikrát hurá, jsme na Adámkovi! Ukazatel dole u jezera říká, že cesta sem zabere 4-5 hodin. Jak zjišťujeme, délka výstupu je ale přímo úměrná váze batohů, a že ty naše něco váží, tak až na chatu s několika kratšími přestávkami stoupáme 6 hodin. No, nejen ledovcové vybavení se pronese.
Zjišťujeme situaci na chatě a usedáme k odpočinku na terase. Za chvíli ven vyběhne chatař, sundá vlajku Aplenverein a prádlo na šňůře a zběsile si začne rukou točit nad hlavou. Hned máme jasno, přes vrchol Hoher Dachsteinu se blíží žlutá záchranářská helikoptéra. Přistává na heliportu hned vedle chaty, jeden záchranář se zavěsí na lano do podvěsu a rychle pokračují směrem ke skalním stěnám za chatou. Během chvíle se vrací i s horolezcem, který se zřejmě dostal do úzkých.
Po odpočinku se vydáme na průzkum cesty směrem na ledovec, ale když zjišťujeme, že by nám cesta až k němu trvala minimálně hodinu, zůstaneme u menšího sněhového pole, tak aspoň tady na přemrzlém sněhu vyzkoušíme upnutí maček a trochu i chůzi s nimi. Cestou po naučné stezce (vede od chaty po modrém značení) obdivujeme krásy ledovcové morény a prastaré fosilie tvořící roztodivné tvary.
Adamek Hütte
Chata Adámek je příjemná vysokohorská chata. Už osm let tu dokonce vládne (mimo jiné) český personál, takže domluva je víc než pohodlná i pro ty, kdo nešprechtí po německu. Chata nabízí ubytování v samostatných pokojích nebo v lágrech po cca 18 lidech. Ceny ubytování se liší podle kategorie ubytování, podle věku a také podle toho jestli jste členy Alpenverein nebo nikoliv. V zásadě se tedy pohybují od 5€ do 27€ za lůžko a noc. Členové AV jsou také zvýhodněni v tom, že mají přednost v ubytování před nečleny. To znamená, že pokud nemáte AV nebo předem provedenou rezervaci, může se stát, že budete čekat do 20:00, zda na chatě zbude volné místo. Nezoufejte, pokud místo nebude, půjčí vám deky i polštář a ustelou vám v některém ze společných prostor. Na chatě také dobře vaří, můžete si objednat i polopenzi. K dispozici jsou biologické toalety a umývárna (pouze se studenou vodou). Skalní masivy v okolí chaty nabízí několik zajímavých lezeckých cest, chata samotná je pak díky dvěma bouldrovacím stěnkám pro horolezce výborným zázemím, i když počasí zrovna nepřeje.
Den 3.
Ráno v 5 hodin jsme už na nohou. Množství lidí, které den předem přicházelo na chatu, nás utvrzuje v tom, že na vrcholu bude asi nával a tomu se chceme vyhnout, co to půjde. Až na pár netrpělivých turistů většina chaty ještě tvrdě spí. Snídáme a ještě za šera se vydáváme pod ledovec. K němu nás vede červené značení. Poslední úsek (asi 15-20 minut) už je neznačený, tady si, turisto, vol cestu sám. Cíl je ale jasný, velký kamenný mužík na pravém okraji ledovce. Cesta k němu je zákeřná kvůli nečekané ledovce na kamenech. Od chaty až sem stoupáme něco přes hodinu.
Konečně nasazujeme sedáky, mačky, uvazujeme se na lano, do ruky bereme cepín a naše dvoučlenné lanové družstvo začíná ukrajovat první metry po ledovci. Ledovec je z této strany velmi příkrý a zejména jeho středová část plná trhlin proto je nutné mít s sebou potřebné vybavení. Doporučovaná cesta vede při pravém kraji ledovce.
Postupně se dostáváme na konec ledovce, odtud už trasa vede po zajištěné cestě po skále. Nejprve je nutné několik výškových metrů překonat na vlastní pěst, poté už začíná ocelové lano. Ferrata je velmi lehká, bohužel jsme nikde neobjevili její topo, ale obtížnost odhaduju maximálně A/B s převahou lehkých míst. K ocelovým lanům se připínáme jen sporadicky, většinu cesty jdeme bez jištění. Asi za 20 minut jsme na vrcholu Hoher Dachstein. Od chaty až na vrchol jsme se klidným tempem i s přestávkami dostali za necelé tři hodiny. Brzké vstávání se vyplatilo, jsme tu nějakou dobu dokonce sami! Ale v dáli vidíme skupinky, které se blíží od lanovky po Hallstattském ledovci, stejně tak nás dochází i skupinky od Adámkovy chaty. Z vrcholu je nádherný výhled ještě umocněný krásným počasím.
Nestačíme se divit, ale už tu nahoře sedíme a kocháme se celou hodinu, tak je nejvyšší čas vydat se zpátky. Už cestou dolů po skále vidíme na ledovci zástup mravenečků, když slezeme až na okraj ledovce, mravenečci právě dochází k nám. To jsme měli akorát, protože míjet se na skále s několika početnějšími lanovými družstvy (zřejmě organizovaný zájezd některé cestovní kanceláře) by nebyl zrovna největší zážitek. Opět bereme vybavení na ledovcovou turistiku a začínáme sestupovat po ledovci zpět na chatu. Nikam nespěcháme, užíváme si zrovna liduprázdný ledovec plnými doušky, fotíme a žasneme nad tou nádherou, zřejmě až teď se i naplno dostavuje euforie ze zdolání vrcholu. Modro nad námi, bílo pod námi, žlutý kotouč nerušeně kraluje na obloze.
Sestupujeme až k chatě, kde máme v sušárně nechanou část našich věcí, přebalíme batohy a chvíli ještě jen tak relaxujeme na terase. Nikam se mi nechce, tady nahoře je takový klid, mír a pohoda. A hlavně ty výhledy!
Nedá se nic dělat, vydáváme se na dlouhou cestu do údolí. Spolu se sestoupanými metry z vrcholu Hoher Dachsteinu k Adámkovi už toho máme po nějaké době plný kecky. Už abychom byli na relativně rovné cestě u Hinterer Gosausee. Vidina roviny mi vlévá poslední zbytky energie do žil. A co čert nechtěl, zase ty krávy! Máme na ně štěstí, na holky jedny strakatý. Hold Milka, kam se podíváš. Tak nádech, výdech, sebrat odvahu a jde se. Ještě asi hodinku motáme nohama a důkladně unavení se po asi čtyřech hodinách od Adámkovy chaty konečně dostáváme k našemu autu na parkovišti. Ovšem plní zážitků a s velkou radostí, že jsme to celé ve zdraví zvládli! Teď je ten pravý čas na oslavu zdolání vrcholu, neb jak známo, výstup končí až po sestupu!
Shrnutí
Dachstein je pro mnoho Čechů nejdostupnější ledovec, zejména co do počtu najetých kilometrů od domova. Češtinu tu slýcháme poměrně často a není nouze na zajímavá a úsměvná setkání s krajany. Samotný výstup na Hoher Dachstein od Gosausee vám nic nedaruje, budete unavení, ale šťastní. Cesta je to opravdu krásná, i když náročnější. Je fajn být důkladně „rozchození“. (Pokud se na takovou turistiku necítíte, vyrazte z Ramsau, kde vám na ledovec pod vrcholem pomůže lanovka, samotný ledovec je tam pak rovinatý a rolbou upravená cesta vás bezpečně dovede až k ferratě na vrchol) Na Adámkovu chatu je lepší zavolat předem, zejména pokud plánujete zdržovat se tu přes víkend, domluvíte se česky. Ale i pokud budou mít plno, postarají se o vás. Doporučuju poprosit na recepci o papírového průvodce po naučné stezce a tuto stezku si aspoň z části projít. Pitnou vodu doplníte na chatě, případně cestou od/k jezerům je přibližně v nadmořské výšce 1700 m.n.m pramen pitné vody. Parkování u jezera je pohodlné a bezplatné, parkoviště je prostorné, a kdyby přeci jenom bylo plné, o něco níž směrem k městečku Gosau jich je ještě několik. Na parkovišti jsou stále otevřená, udržovaná WC. Pitnou vodu můžete doplnit z upraveného vývodu přímo na hrázi jezera, případně jsou další dva upravené vývody pitné vody nad jezerem cestou ke Gablonzer Hütte (cesta značena ukazateli, trasa č. 601)
Ahoj, pocházím z Východních Čech. Úspěšně mám za sebou studium žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci, teď je ale mojí alma mater VUT v Brně. Právě moje novinářská minulost ruku v ruce s touhou poznávat a zažít dobrodružství mě přivedla na tuto stránku. Mám ráda sport a …
