Čtvrtek, 26.srpna 2010
Vizzavona. Tak zní název městečka (spíše vesnice), kam bychom měli dnes dojít. Vizzavona je zároveň takovým pomyslným milníkem, který trasu GR 20 rozděluje na severní a jižní část.
Nejprve musíme od refuge vystoupat na vrchol Muratellu (2020 m n. m.), což nám zabere necelé tři hodiny. Odtud je krásný výhled na všechny strany a tak si zde dáme svačinu a kocháme se okolím. Po zbytek dnešního dne nás čeká již jen klesání při kterém musíme sestoupit o více než jeden výškový kilometr do dříve zmíněné vesnice.
Po zhruba dvou hodinách sestupu docházíme ke Cascades des Anglais, což jsou hluboké průzračné tůňky, za pěkného počasí obklopené místními rodinkami. Pokračujeme ještě několik desítek minut nad zurčícím potokem, který přecházíme po mostku. Následně jdeme již relativně široké cestě, která však zdá se nemá konce. Avšak asi po hodině zjišťujeme že konec měla :) Ve Vizzavoně se ubytujeme (stan 5 €, osoba 1,5 €) a nakoupíme zásoby v místním obchodě (musli 750g: 2,6 €, konzerva: 2,4 €, chléb: 2,2 €, Prince sušenky: 2,3 €, 1 kg ovoce: 3,8 €). V dobré víře, že udělám žaludku radost, když několik posledních dnů jím jen instanční těstoviny a polévky, jsem si koupil čočku s párkem v konzervě. Chyba. Párek jsem nakonec dal Martině a byl jsem rád, že ve mně čočka zůstala a nešla ven stejnou cestou.
Pátek, 27.srpna 2010
Ráno mě probouzí poryvy větru, který bičuje náš stan. Dnes však musíme nabrat výšku, kterou jsme včerejšího dne ztratili. Před odchodem kupuji u správce kempu ještě dva bochníky chleba na další tři dny. V devět hodin jsme již na cestě. Která stále vede vzhůru. Na pomyslném vrcholku dnešního dne, na Bocca Palmente, jsme zhruba tři hodiny po odchodu z Vizzavony. Cesta se dále ubírá relativně po vrstevnici, jen před koncem dnešní etapy jsme nuceni zdolat 30 minutový prudší výstup lesem. Po jeho zdolání pokračujeme několik desítek metrů po asfaltové silnici, ze které je to již jen kousek k Bergeries de Campannella. Kupuji raději ještě jeden bochník chleba (1,5 €) do zásoby na další dny. Po večeři se zvedá silný vítr, který nepřestává ani v noci.
Sobota, 28.srpna 2010
Jestliže včerejšího rána vítr foukal, tak dnes přímo fičí. S obtížemi skládáme stan a vydáváme se po značce. Prvních pět hodin dnešní etapy by mělo být příjemných, vedených kolem kóty 1500 m n. m. Opravdu tomu tak je, cesta sice občas klesá a stoupá, ale vždy po příjemných lesních pěšinách. Jediné negativum, které nás potkalo, a stále trvá, je silný vítr. Oběd si dáváme v relativním závětří ze velkým kamenem na planině Gialgone. Odtud cesta klesá k řece Marmanu. Po jejím překonání přes mostek má cesta opět vrstevnicový charakter až k refugi Col de Verde. Zde však spát v plánu nemáme a pokračujeme dále. Dvě hodiny stoupáme na hřeben, ze kterého se nám naskytne krásný výhled na podhorské vesničky a na moře, které je v povzdálí. Po dalších dvaceti minutách cesty po hřebeni, kde je vítr mnohem silnější než dříve, dojdeme k refugi Prati. S námahou stavíme stan a v závětří vaříme jídlo. Kolem osmé vítr ustává a noc je až podezřele klidná.
Neděle, 29.srpna 2010
Večer jsem se relativně teple obléknul a přesto jsem se k ránu budil zimou. Při pohledu na oblohu mám smíšené pocity. Je modrá, ale všude kolem se honí bílé kupy mraků. Vítr je klidnější než včerejšího dne. Jen co se ale ocitneme na hřebeni, okamžitě měním názor. Ze hřebene jsou pěkné výhledy jen směrem k západu, protože celá část od hřebene na východ je v bílé kaši. Po zhruba třech hodinách se však mraky rozprostírají na všechny strany a po zbytek dnešního dne jsme již o panoramata hor ochuzeni. Po čtvrté hodině odpolední začínáme scházet k refugi d´ Usciolu. Nakupujeme chléb (3 €) a začneme ihned vařit. Není prostor na realizování složitějších jídel, a proto je dobré předzásobit se jednoduchými recepty, které jsou hned hotové. Raviolli byly stejně jako čočka s párkem od stejné firmy téměř nepoživatelné, avšak kočce chutnaly :)
Poté se trochu vyčasí a my máme alespoň na okamžik pěkné výhledy. Stan stavíme na krásném místě s výhledem do údolí, během noci však přichází silný vítr a stan musím několikrát zatloukat vytrhané kolíky.
Pondělí, 30.srpna 2010
Dnešní etapa vychází časově na osm hodin, a je tak jedna z nejdelších .
V půl deváté jsme již na cestě na hřeben, po kterém jdeme asi dvě hodiny. Vítr je, stejně jako včerejšího dne, velmi silný a chladný. Ale alespoň dnes nejsou mraky. Cestou k říčce Furcinchese potkáváme zájezd od Alpiny, který jsme již jednou potkali v severní části GR 20. Přes řeku je natažen vysutý mostek a po jeho zdolání nás čeká stoupání na více jak 700 metrů výše položený bod- Monte Incudine. Dostat se na něj nám zabralo skoro tři hodiny.Odtud to je k refugi asi 90 minut klesání, které je opravdu výživné. V kempu je lidí již celkem dost a místo pro stan téměř žádné. Po pečlivějším hledání však plácek pro Jurka najdeme.
Výlety a obecně cestování mám rád již od útlého dětství, kdy mé kroky směřovaly zejména na hrady a zámky po ČR. Postupem času jsem začal vyhledávat spíše odlehlejší a méně známe oblasti na východ od našich hranic. Takže když zrovna nepracuji a nesedím před monitorem, trávím nejvíce času s batohem na zádech nebo v sedle kola.
