Sobota, 21.srpna
Dnešní, pátou, etapu je možné si dle průvodce rozložit na dva dny. Etapa sama o sobě není nikterak náročná, avšak kvůli dostatku času a alespoň částečnému odpočinku toto rozdělení do dvou dnů využijeme.
Takže vstáváme později než obvykle a od refuge odcházíme až kolem deváté hodiny. První půlhodinku ještě klesáme k salaši, která spíše než klasickou salaš (známou třeba z Rumunska) připomíná hospodu. Od ní stoupáme nejprve mírně borovým lesem, později les střídají skály a stoupání je prudší a prudší. K průsmyku Col de Fogghiale dorážíme cca 5 hodin po odchodu od předchozí refuge. Z tohoto průsmyku je již vidět refuge de Ciottulu di Mori, ke které to je dalších asi 30 minut. Stan stavíme hned na prvním možném místě. Ze stanu se nám naskýtá nádherný výhled do údolí a za stanem se tyčí třetí nejvyšší hora Korsiky Pagllia Orba (2525 m n. m.). Dnešní noc bude oproti předchozím nejspíš chladnější, jelikož tato refuge je nejvýše položenou v rámci celé trasy GR20 (1970 m. n. m.).
Neděle, 22.srpna
Noc byla opravdu chladná, ale přežil jsem to i v letním spacáku. U chaty nabereme ještě vodu a před desátou odcházíme. Cesta se zprvu ubírá relativně po vrstevnici, aby po necelé hodině začala klesat k řece Golo. Ta nás provází zhruba další dvě hodiny. Potom co přejdeme most vedoucí přes ní, jde pěšina opět relativně po vrstevnici. Mineme salaš a po zhruba hodině chůze lesem přicházíme k silnici. Asi 100 metrů vlevo po komunikaci se nachází hotel s restaurací a o něco níže camp (6 €/osoba) s obchodem (jablko: 0,5 €, chléb: 2,5 €, marmeláda 370g: 3 €). Ihned zdlábnu ke svačině půl bochníku chleba, chvilku se natáhnu a po večeři, která následovala nedlouho po svačině usínám.
Pondělí, 23.srpna
Ráno ještě nakoupíme zásoby v podobě chleba na příští dva dny a vycházíme na šestou etapu. Cesta zprvu prudce klesá a po několika minutách nabírá rychle ubíhající vrstevnicový charakter. První hodina cesty je příjemná, jelikož vede borovým lesem, kde ještě není takové horko. Nedlouho potom, co opustí pěšina les, začíná stoupat k malé kapličce, od které je krásný výhled na okolní monumentální hory. Cesta stoupá ještě dále, až nás zavede na hřeben. Po zhruba 3,5 hodinách cesty od dnešního výchozího bodu se nám naskýtá pěkný pohled na jezero Nino, které má tmavě modrou barvu a kolem něho se prohánějí stáda koní.
Poobědváme na skalce s výhledem na toto jezero a poté k němu sejdeme blíže a po jeho březích pokračujeme po červeno-bílé značce, která následně vede kolem řeky s četnými tůněmi lákajícími ke koupeli. Avšak voda je ledová, takže se dlouho nezdržíme. Projdeme kolem salaše, od které je již vidět refuge ke které nám nyní zbývá maximálně 30 minut chůze. Když jsem již v polospánku, přichází správce, aby nás zkasíroval.
Úterý, 24.srpna
Dnes bychom měli dojít na nejvyšší místo trasy GR20 – Breche de Capitellu (2225 m n. m.). Na něm se ocitáme hodinu před polednem, což je zhruba tři hodiny od začátku dnešní etapy. Odtud je pěkný výhled na jezera Capitellu a Melu. K jezerům však namířeno nemáme. Pokračujeme po velmi větrném hřebeni k průsmyku Bocca a Soglia. Odtud se cesta ubírá relativně bez převýšení. Velké stoupání nastává až před průsmykem Bocca Muzzella (2206 m n. m.). Odtud to je k refugi Petra Piana asi hodinu cesty, která již jen klesá. Okolo refuge stanuje plnů Čechů, kteří přijeli s CK Alpina.
Středa, 25.srpna
Dnešek, ač se to zdá neuvěřitelně, je v průvodci popisován jako snadný. No uvidíme :)
První půlhodinu od refuge cesta strmě klesá k salaším, které se zdají být opuštěné. Od salaší pokračuje pěšina v klesání, avšak již pozvolném. Naše kroky ubíhají téměř souběžně s říčkou Manganella a po zhruba čtyřech hodinách chůze od refuge Petra Piana přicházíme k salaši Tolla. Kupujeme zde chléb za 3 €, který, jak se posléze přesvědčíme při obědě, je celkem tvrdý. Ale ne nadarmo se říká že hlad je nejlepší kuchař a tak i tento chléb v nás celkem rychle mizí. Nedaleko pod salaší přecházíme řeku Manganella, která nás velkou část dnešní etapy provázela, a při této příležitosti se osvěžíme v její křišťálové, avšak chladné vodě.
Od mostu nás čeká dvouhodinové mírné stoupání ke zhruba o 400 výškových metrů výše položené refugi. Plac pro stany je obehnán dřevěným plotem a je zatravněn.
Výlety a obecně cestování mám rád již od útlého dětství, kdy mé kroky směřovaly zejména na hrady a zámky po ČR. Postupem času jsem začal vyhledávat spíše odlehlejší a méně známe oblasti na východ od našich hranic. Takže když zrovna nepracuji a nesedím před monitorem, trávím nejvíce času s batohem na zádech nebo v sedle kola.
