Základním kamenem každého treku jsou kvalitní pohorky. Mým působištěm jsou především jednoduché evropské hory a pohoří, potřeboval jsem tak hlavně kvalitní podrážku a podešev. Věci jako kompatibilita s mačkami šly poněkud stranou. Vybíral jsem podle recenzí na portále Arecenze a vybral Lowa Ranger II GTX, které zde recenzuji.
Vibramová podrážka bez chyby
Oproti svému možná trochu známějšímu bratříčkovi, modelu Tibet, má lehce ohebnější podešev. To má sice za důsledek, že v tom nejnáročnějším terénu je nestabilnější a rychleji se ničí, na druhou stranu je pro běžnou chůzi mnohem pohodlnější. Já osobně jsem se ale během svých toulek Evropou nikdy nesetkal s tím, že by mi vzorek nebo tvrdost podešve dělaly sebemenší problém. Naopak i na asfaltu není chůze nijak extrémně nepohodlná. Na ferraty jsem s nimi zavítal spíše výjimečně, ale i tam mě podržely bez problémů.
Podešev je se svrškem spojena, kromě jiného, gumovou obsázkou. Ta má sloužit jako ochrana kůže v nejexponovanějších místech i jako ochrana chodidla před nakopnutím. Svůj účel splňuje dobře, ale mohla by ho splňovat ještě lépe, kdyby pokrývala celou oblast špičky nohy, takto už se mi totiž několikrát stalo, že jsem nakopl kámen, který se nacházel nad úrovní obsázky. Bolest nakopnutého palce znají asi všichni, není tedy třeba ji nějak obšírně popisovat. Mrzí mě, jak snadno by se tomu dalo vyvarovat, je to jedna z málo nevýhod těchto bot.
Goretex funguje dobře, ale jen do extrémů
Druhým podstatným parametrem je pak (ne)propustnost vody. O tu se zde stará 2,6mm tlustý hydrofobní nubuk (materiál podobný semiši) v kombinaci s GORE-texovou podšívkou. V naprosté většině případů funguje vše dobře a vysloveně si užívám, když můžu procházet skrze ty největší louže a tím největším bahnem, co potkávám. Rovněž také déšť, sníh ani sněžení obvykle není problém (pochopitelně s návleky).
V případě několikadenního pršení, brodění rozbředlým sněhem, potoka nad kotníky a/nebo podobnými vodními extrémy ale boty nevydržely a ponožky jsem měl kompletně mokré. K jejich cti ale musím přiznat, že se mi to stalo pouze dvakrát, z toho jednou jsem si za to mohl sám. I přes GORE-texovou membránu ale bota velmi dobře odvětrává a asi ještě se mi „nepoštěstilo“, aby se mi bota zpotila.
Řekl bych, že na puchýře nijak extrémně náchylný nejsem, ale zde jsem si začátky opravdu vytrpěl. Prvních 200 kilometrů byl opravdu očistec a i pár dní v jiných botách jsem musel na paty lepit náplasti. Po tomto bolestném rozchození už ale boty povolily a teď už s tímto nemám žádný problém.
K zavázání tkaniček slouží tři samostatné oka na každé straně, plus jedno uprostřed jazyka. Ten je v kotníkové části již oddělený od boty. Osobně jsem s tímto systémem nikdy problém neměl, vždy vše ráno stoprocentně utáhnu a znovu se o tkaničky starám až večer při rozvazování. Boty jsou celokožené, aby měly správnou funkčnost, musí se pochopitelně impregnovat.
Pokud chcete kvalitní pohorky s dlouhou životností do středoevropských terénů a nevadí vám trochu zainvestovat, můžu za sebe tento model jen a pouze doporučit.
Plusy:
- Nepromokavý goretex
- Pohodlná podrážka s ideální tvrdostí
- Jednoduché šněrování
- Dobré odvětrávání
Minusy:
- Vyšší pořizovací cena
- Nízká obsázka, takže hrozí nakopnutí
