Když mi někdo říká, že jeho koníčkem je lezení, tak netuším, zdali je vyznavačem pískovců, vysokých hor nebo leze „jen“ na umělé stěně. Lezení se dělí na mnoho typů a každý má svá specifika. Pojďme se podívat na ty hlavní, které lze provozovat v ČR.
Lezení na umělé stěně
Umělou stěnu, neboli umělku, pravděpodobně vyzkoušeli všichni lezci. Jedná se o členité stěny, které jsou pokryty chyty a umožňují volbu různých obtížností. Umělé stěny se nachází ve většině krajských měst a slouží nejen jako odrazový můstek pro začátečníky, ale jsou také určeny k tréninku za špatného počasí.
Bouldering
Název bouldrování pochází z překladu anglického slova balvan. A jde v podstatě o lezení na velkých balvanech a skalkách, při kterém není nutné žádné jištění. Lezec se obvykle dostává do výšky maximálně několika metrů a pro případ pádu se používají bouldermatky, které brání vážnějším úrazům
Pískovcové lezení
Tento druh je v České republice velmi oblíben zejména pro svou jedinečnou atmosféru a historie pískovcového lezení u nás sahá do 19. století. Lezení písků je specifické zejména v jištění, jelikož není možné použít vklíněnce ani friendy, a lezec tak může využít výhradně jistící pomůcky textilního charakteru.
Volné lezení
Typ lezení, při kterém lezec pro postup vzhůru využívá jen povrch skály a jištění je zde jen pro případ pádu. Oproti pískovcům je při jištění možné použít technické pomůcky jako jsou vklíněnce a friendy. Standardní výbavou by při volném lezení mělo být magnesium, lano, horolezecký úvazek, helma a dostatek karabin a jistících pomůcek.
Lezení ledů
Oproti předchozím typům je lezení ledů poměrně specifické a vyžaduje více zkušeností a odlišené vybavení. Ve výbavě by vám krom horolezecké výbavy neměli chybět lezecké cepíny, mačky či šrouby do ledu. Dříve se dalo v Čechách lézt jen na několika místech, ale v posledních letech vznikají různé umělé ledové stěny.
