Naše putování začíná na náměstí T. G. Masaryka v Jindřichově Hradci. Samo město, o kterém se kronikáři zmiňují již v 1. pol. 13. století, stojí jistě za samostatnou návštěvu. Ať už si zvolíme komentovanou prohlídku místního zámku, návštěvu některého z muzeí nebo budeme jen tak bloumat po ulicích historického centra, jistě neopustíme město zklamaní.
My si ovšem na rozcestníku turistických tras vybereme červenou značku směřující až ke zřícenině hradu Landštejn. Ta nás provede Růžovou ulicí dolu na nábřeží rybníka Vajgar a zabočí vlevo. Asi za 15 minut uhne doprava, opustí ulici a dovede nás do míst, kde vtéká do Vajgaru Hamerský potok, dříve zvaný Olešná. V jeho údolí se budeme toulat celý zbytek výletu. Červená značka se proplétá po pěšinkách po obou březích potoka a dovede nás do místní části Bobelovka. Tady přejdeme opět na druhý břeh a skrze zahradnickou kolonii dojdeme ke kolejím úzkorozchodné železniční tratě. Každého jistě zaujme mohutná zeď tyčící se do nedohledna po levé straně trati. V místě, kde je dnes již les, bývala za c. a k. mocnářství střelnice hradecké vojenské posádky a zeď byla zbudována pro ochranu vlaků, které zde projížděly. Kdo je zvědavý, může se vydat po pěšinách kolem zdi a po chvilce dorazí k valům, které tu zbyly snad ještě z doby provozu střelnice a zajisté překvapí svou mohutností.
Červená značka nás však od zdi odvede zpět k Hamerskému potoku a podél jeho toku dojdeme do malebné vesničky Jindřiš. Za pozornost jistě stojí barokní most se sochou svatého Jana Nepomuckého i místní hospůdka na návsi u rybníka. Odtud jdeme rovně rovnou do romantického údolí, jež je pojmenované po zdejší vísce – Jindřišské. U posledního domu odbočíme doleva kolem bývalých sádek a po hrázi náhonu dojdeme k jezu a lávce, po níž vstoupíme údolí. To je zde sevřené tu mírnějším, tu prudším svahem nebo skaliskem. Cesta se postupně mění v pěšinu, pěšina v pěšinku a my budeme muset občas přelézt padlý strom a občas přeskakovat z kamene na kamen sotva pár centimetrů nad hladinou někdy burácejícího (většinou však klidného) toku. Tento úsek cesty rozhodně není vhodný pro výlet na kole!
Na konci údolí, kde se do říčky vlévá jeden z mnoha potůčků, čeká na naši návštěvu ještě nevelká zřícenina Vítkova Hrádku. Do strmého kopečka nás neomylně vede turistická značka. Věru, mnoho toho nezbylo. Vítkův hrádek byl vystavěn patrně pány z Hradce v 1. pol. 13. století a o dvě stě let později je uváděn jako pustý. Dobrodružnějším povahám rozhodně doporučuji někdy na hradě přenocovat. Od zříceniny je to opravdu již jen kousek cesty k rozcestí se zelenou turistickou značkou. Nyní máme za sebou 10 kilometrů a můžeme se rozhodnout, zdali půjdeme po zelené přes most do Blažejova, odkud se můžeme vlakem či autobusem vrátit do Jindřichova Hradce, anebo budeme pokračovat dál po červené. Ta nás kolem říčky dovede do osady Dvoreček a odtud neméně působivou částí údolí až ke hrázi Ratmírovského rybníka. Jeho vysoká hráz byla na Hamerském potoce vystavěna jako jedna z prvních v tomto kraji a rybník tak již po staletí doplňuje zdejší krajinnou scenérii. Pokud půjdeme po silnici vpravo, dojdeme po pár minutách na zdejší vlakovou zastávku.
Můžeme ovšem také nadále sledovat červenou turistickou značku. Ta se chvíli proplétá mezi chatkami, aby nás po přibližně třech kilometrech dovedla na hráz jednoho z největších rybníků na Jindřichohradecku. Ten se jmenuje Krvavý. Své děsivé jméno dostal podle barvy svého bahnitého dna. Zajímavostí je, že rybník se nachází přímo na hranici dvou evropských rozvodí a tudíž má dvě protilehlé hráze. Společně s Kačležským rybníkem a přilehlými loukami tvoří významnou chráněnou lokalitu. Odtud dále pokračuje červená značka ke kolejím, kde jí opustíme a po žluté dojdeme na nádraží do Střížovic. I zde můžeme pro návrat do Jindřichova Hradce využít místní úzkokolejku.
Většinu naší trasy nás provází Jindrova naučná stezka. Ta začíná v Jindřichově Hradci na břehu rybníka Vajgar u Slavíkova lesa. Je na ní umístěno 21 naučných panelů, na kterých seznámí žabák Jindra nejen děti s řadou zajímavostí.
