V prvním díle miniseriálu Tatranské túry jsme se vydali k Zelenému plesu, na Svišťovku a ke Skalnatému plesu. Výchozím místem i místem našeho návratu byl Starý Smokovec. Podobně tomu bude i dnes, kdy se vydáme na Slavkovský štít (2452 m.n.m.).
Na Slavkovský štít tedy vyrážíme ze Starého Smokovce. Nápad na jeho zdolání přišel, když jsme scházeli z Hrebionku do Smokovce, a přemýšleli, kam příště. Slavkovský štít se vypíná přímo nad Starým Smokovcem a upřímně, vypadá odtud celkem nezajímavě, není totiž vidět jeho skutečný vrchol, jak jsme posléze zjistili. Jinak tomu je, pokud popojedeme k Tatranské Lomnici, tady se ukazuje ve své plné kráse. A říkáme si, tohle bude stát za to. První překvapení, které nám kopec připravil.
Pravým místem, odkud začínáme náš útok na vrchol je ale kemp Rio ve Staré Lesné, z něho pohodlnou chůzí dojdeme během pár minut k vlakové zastávce, odkud vlakem přejedeme pár kilometrů do Starého Smokovce. Pohodová chůze ale v našem podání znamená sprint v pohorkách do mírného kopečku. Nevěděli jsme, v kolik vlak jede, proto byl původní plán jít pěšky. Houkání v dálce, které zas tolik v dálce nebylo, nás donutilo pořádně zakmitat nožičkama. Bylo by škola vlak minout. Na zastávku dobíháme spolu s přijíždějícím vlakem. Šok – žádné okénko, žádný automat na lístky. I přesto velím „naskoč do vlaku“, koupíme to uvnitř. Další překvápko, na které opravdu pozor! Tento podtatranský vlak funguje spíš jako tramvaje. Není tu průvodčí, u kterého byste lístek koupili. Ten je nutné opatřit dopředu na větších nádražích, v trafice a podobně, určitě by ho měl i majitel kempu. Platí se podle plánovaných ujetých kilometrů. Naše cesta ze Staré Lesné do Starého Smokovce vyjde na 1€ pro každého. Jak jsme posléze zjistili, lístek můžete samozřejmě koupit u revizora, pak je to s bonusem 30€. My měli pro tentokrát štěstí.
Ve Starém Smokovci jdeme v davu lidí směrem k pozemní lanovce. U její stanice drtivé většině zamáváme a hurá pěšky do kopce. Držet správnou cestu snad ani nemůže být jednodušší. Celý den půjdeme pouze po modré. Nejdřív lesem, ale místy dost zprudka, asi abychom si zvykali hned od začátku. Něco přes hodinu trvá dojít až k Slavkovské vyhlídce. Ta opravdu stojí za to. Otevírá se nám první krásný pohled na konec Velké Studené doliny, Prostřední hřeben a masiv Lomnického štítu.
Odtud se charakter cesty mění, dosavadní lesní cestu vystřídá nekonečná kamenná moréna. Cesta se po placatými kameny vyrovnané stezce line v občasné serpentině. Je to sice trochu únavné, ale po upravené trase se jde celkem příjemně. Navíc k tomu ty výhledy. Pokaždé když se nám otevře pohled k Velké Studené dolině, je zase o něco hezčí než ten předchozí.
Od Slavkovské vyhlídky by to na vrchol mělo být přes 4 hodiny chůze. Po dvou hodinách mi při pohledu vzhůru přijde, jako bychom se už blížili. Páni, to jsme rychlíci, říkám si! Najednou nás cesta zavede za skalnatý práh a prásk ho. Tak to bude ještě pořádná štreka. Překvapení číslo tři. Tenhle kopec je asi šprýmař, ale vždycky, když to vypadá, že už vidíme vrchol, zjistíme, že to ještě není on. Takhle si to zopakujeme ještě několikrát.
Kochačka a už je na čase jít dolů. Není tu možnost okruhu, cesta vede stejnou trasou jako nahoru. Tak tohle bylo utrpení. Není tajemstvím, že radši chodím do kopce, než pod kopec. A tohle byl pořádný sestup. Plahočím se a upřímně začínám uvažovat o tom, že tu přespím, i když jsou teprve asi dvě hodiny odpoledne. Tak, jak jsem si cestou nahoru říkala, jak se po těch narovnaných kamenech pěkně jde, že jsou logicky porovnané akorát na každý krok, cestou dolů veškerou svou pohodlnost a logiku rovnání naprosto ztrácí! Ještě že tu jsou ti paraglajdisti. Kolem kopce jich prakticky na dosah ruky lítá bezmála deset. Mám výmluvu, proč zastavovat a odpočívat – jů podívej, to je pěkný, to si musím vyfotit, a chvíli ze zvědavosti pozorovat :o)
Když opět dorazíme ke Slavkovské vyhlídce, pomalu začínám chytat druhý dech, terén se mění a mně se jde čím dál tím líp. Zrychluju. Po chvíli koukám na hodinky, hmm za 20 minut nám jede vlak zpátky, stihneme to? Bylo by fajn odpočívat v kempu a stihnout ještě teplé odpolední sluníčko. Opět zrychluju. Hmm, za 10 minut nám jede vlak. Patrik si přisazuje, že když jdu tak rychle, jestli prý nechci rovnou běžet a zkusit ho stihnout. Abych dokázala, že nejsem žádný „vořezávátko“, kývnu. Hlavou se mi honí něco o duševně nemocných turistech, kteří ráno běželi na vlak, a po náročné túře už zase blbnou a běží znovu. Ale víte co? Stihli jsme to!
Co o výstupu říká textová část mapy?
Je to prý namáhavý a zdlouhavý výstup, to souhlasí. Výstupová trasa je jednotvárná, to taky souhlasí. Na hřebeni je pěkný výhled. To nesouhlasí. Výhled tu je přímo famózní a rozhodně to stojí za tu námahu!
Varianty:
Tato trasa jich moc nenabízí, ale kousek pod Slavkovskou vyhlídkou můžete odbočit z modré značky a po červené za cca 15 minut dojdete na Hrebienok, odtud dolů do Smokovce pěšky, lanovkou nebo na koloběžce. Případně to z Hrebienku natáhnout přímo ke Staré Lesné, pokud tu jste ubytovaní, tak jako my. Původně jsme tak chtěli ráno začínat, ale zpětně jsme byli rádi, že jsme stihli vlak do Starého Smokovce. Ušetřili jsme si dost času i energie. Výstup na Slavkovský štít dá totiž skutečně zabrat.
Ahoj, pocházím z Východních Čech. Úspěšně mám za sebou studium žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci, teď je ale mojí alma mater VUT v Brně. Právě moje novinářská minulost ruku v ruce s touhou poznávat a zažít dobrodružství mě přivedla na tuto stránku. Mám ráda sport a …
