Hradní zřícenina Pařez je umístěna v krásném prostředí Českého ráje, nedaleko Prachovských skal. Zbytky hradu se tyčí na pískovcové skále (která zdálky připomíná pařez) na kraji Pařezské Lhoty. Tento pískovcový blok je úzkou průrvou rozdělen na dvě zhruba stejné části. Přestože první zmínky pocházejí již ze 14. století, dochovaly se místnosti vytesané v pískovci, až do současnosti.
Historie hradu Pařez začíná v 70. letech 14. století, kdy je v písemných pramenech zmiňován Petr z Pařezu. K roku 1403 je pak připomínán Petrův potomek – Jan z Pařezu. Otázka zániku hradu však není zcela jasná. Písemné prameny naznačují, že mohl být opuštěn již v roce 1430 za Ctibora z Pařezu. Na základě archeologických pramenů můžeme poměrně spolehlivě konstatovat, že hrad nepřežil do druhé poloviny 15. století a jeho zánik v době husitských válek se tak jeví jako nepravděpodobný. Násilnému konci hradu by mohla nasvědčovat nalezená kamenná koule do bombardy. V 19. století byli majiteli hradu bratři Matoušové, kteří ho po první světové válce prodali Schlinkům, jimž patří i v současnosti.
Stavební dispozicí patří hrad Pařez do okruhu gotických hradů 14. století, s čtvercovou kamennou věží, jejíž zbytky jsou patrné v západní části. Nad sklepy vytesanými do skály stál nejspíše hrázděný palác. Strategická poloha Pařezu na pískovcovém suku byla pravděpodobně posílena systémem vodních nádrží jejichž vypouštěním došlo k rozbahnění okolního terénu.
Doku 1813 měl hradní zříceninu osobně navštívit rakouský císař František I., který v té době pobýval na jičínském zámku, kde vedl jednání protinapoleonské koalici. Rychtář Pařezské Lhoty pak prý doma dlouho uchovával lískovou hůl, o kterou se císař při svém výstupu na hrad opíral.
Ke zřícenině Pařez se pohodlně dostanete jak pěšky a na kole, tak i autem. Pokud půjdete pěšky můžete návštěvu spojit i nedalekými Prachovskými skalami či majestátními Troskami. Autem pohodlně zaparkujete u silnice, která prochází nedaleko a pak stačí „jen vyběhnout“ schody.
Výlety a obecně cestování mám rád již od útlého dětství, kdy mé kroky směřovaly zejména na hrady a zámky po ČR. Postupem času jsem začal vyhledávat spíše odlehlejší a méně známe oblasti na východ od našich hranic. Takže když zrovna nepracuji a nesedím před monitorem, trávím nejvíce času s batohem na zádech nebo v sedle kola.
