Úterý, 31.srpna
Opět od refuge odcházíme jako jedni z posledních. Nejprve pokračujeme v klesání, které jsme včerejšího dne započali. Po půl hodině jsme již na dně údolí. Po kamenech přejdeme řeku Asinao a pokračujeme po cestě, která velmi mírně, až neznatelně, stoupá. Docházíme k rozcestí, kde se musíme rozhodnout, zda se vydáme po klasické cestě nebo její alternativě, která vede po skalnatém hřebeni. Volíme jednodušší variantu, která vede většinu času po vrstevnici a jen v poledních kilometrech stoupá k Bocca de Bavella. Zde je parkoviště plné aut a asi o 300 metrů dále leží víska Bavella. Z vesnice to je k refugi asi dvě hodiny cesty, která zprvu klesá k řece, odkud výškové metry opět nabíráme při výstupu do sedla Fose Finosa. Z tohoto sedla již pěšina rychle ubíhá až k refugi Paliri, kde stavíme stan a kupujeme chléb (3 €).
Středa, 1.září
Poslední etapa GR 20 by měla být krátká a relativně pohodová, proto vyrážíme až před desátou hodinou. Po levé straně ještě vidíme zaoblené kamenné vrcholky, ale cesta je opravdu oproti předchozím dnům pohodová a nic nenasvědčuje tomu, že by až do Concy, což je cíl celé trasy, mělo být něco jinak. Kolem třetí hodiny odpoledne již vidíme střechy dříve zmíněné vesnice a o hodinu a půl později do ní i přicházíme. Těsně před cedulí „Conca“ mě kousne nějaký hmyz, a zatraceně to svědí. Ve vesnici najdeme kemp a nabídku odvozu do Porte Vechio, nabídnutou správcem kempu, odmítáme. Po několika dlouhých dnech si dosytosti užívám sprchy s teplou vodou a evropských záchodů. Povečeřím bramborovou kaši, koupenou ve Vizzavoně, která je však bez mléka a není nijak extra dobrá. Večer ještě chvíli studujeme mapu, abychom si udělali plán na další dny. Ale jelikož je zde plno komárů, zalézáme do stanu a usínáme. V noci se nezvykle budím teplem a rozepínám spacák. No jo, holt už nejsme v horách :)
Čtvrtek, 2.září
Po snídani jdeme k silnici a začínáme stopovat na Porte Vecchio. Za několik desítek minut nám staví mladý pár a už se pěkně vezeme. Cestou vychvalujeme Korsiku, oni vychvalují Prahu a všichni jsme spokojení. Udělají nám Vyhlídkovou jízdu po městě a vyhodí nás u marketu v centru. Cestou jsme však viděli ještě větší obchod na kraji města, a tak jdeme k němu. S prázdným žaludkem bych nakoupil snad skoro vše, ale snažím se udržet a u kasy platím asi 11 €. Jelikož další dny chceme pokračovat směrem na jih, nechce se nám zůstávat v kempu v centru města. Jdeme tedy přes město, kde si odskočím na internet (2 €/15 minut), podél silnice na jih. Z hlavní silnice odbočíme doleva a v odpoledním horku jdeme po silnici asi další 4 km. Pak se nám podaří spatřit moře a pláže. Vydáváme se tedy směre k nim a po chvíli opravdu stojíme na písečné pláži. Důchodci, kteří se zde opalují na nás koukají jak na zjevení, takže raději jdeme o kus dál. S blížící se pátou hodinou se pláž vyklidňuje a my hledáme vhodné místo k přespání. Jelikož se zvedá vítr, volíme závětří za kamenem. Začíná mě bolet zub a tak do sebe během čtyřech hodin naláduju čtyři Ibalginy a snažím se usnout. V deset večer však slyšíme hromy a nad hladinou moře vidíme blesky. Raději tedy balíme věci a přesouváme se k vodárně, okolo které jsme včera šli. Tady to je ještě horší, všude plno komárů a asi i myší. Raději stavíme stan. Zub pořád bolí, ale usnout se mi podaří celkem rychle.
Pátek, 3.září
V noci kolem druhé hodiny ranní nás probouzejí světla automobilu, který přijel k vodárně, snažíme se jim nevěnovat pozornost. Po chvíli však slyšíme hlasy a světla baterek svítí na náš stan. Jdu tedy ze stanu zjistit co se děje a vidím kolem našeho stanu asi pět četníků. Nejdřív to zkouší tou svojí žabožroučtinou, když vidí že jim zjevně nerozumíme, spustí anglicky. Prý stanování povoleno jen v kempech a jinde se stanovat nesmí. Máme si tedy sbalit věci, zbořit stan a pojedeme do Porte Vecchio na služebnu. Zde odevzdáme občanky a čekáme asi hodinu než něco obtelefonují a zjistí z jejich systému. Protože jsme všechny předchozí noci spali u refugií, zjišťují, že jsme zjevně o zákazu neměli tušení. Takže nakonec je z toho jen domluva a pokuta, kterou nám hrozili na začátku (300 €/osoba) naštěstí nebude :) Na stanici do rána zůstat nemůžeme, takže opět nasedáme do četnické dodávky, a jedeme severním směrem od města, kde nás vysadí před kempem. Recepce je však zavřená, takže si paradoxně máme postavit stan kousek od pláže a jít se ubytovat hned ráno. Stan jsme raději nestavěli, vzbudili jsme se v šest hodin a šli do kempu se ubytovat. Po této noci na dnešek žádný náročný program nemáme, takže dopoledne ještě spíme a odpoledne se válíme na pláži a koupeme v moři, které je však mělké a bez vln. Zub pořád bolí a pohrávám si s myšlenkou, že bych odjel z ostrova o několik dnů dřív.
Sobota, 4.září
Ráno při odchodu platíme kemp (8 €/osoba) a jdeme směrem k hlavní silnici co vede podél pobřeží. Je to asi 40 minut pěšky. Taky nás ty četníci mohli hodit do bližšího kempu. :) U silnice stojíme celkem dlouho a stále nic nestaví. Všude kolem je plno mravenců, tak je bezustání vyklepávám ze sandálů. Vzduch i silnice se nepříjemně rozhřívají, ale naštěstí nám nakonec přeci jen někdo zastavuje. A vezeme se až do Bonifacia. Kemp ve městě jsme viděli již z auta, avšak vezeme se až do přístavu. V kempu postavíme rychle stan a jdeme hned na obhlídku centra města, citadely a útesů. Cestou zpět do kempu koupíme něco dobrého k večeři a odpočíváme. Chystám se podívat z útesů na západ slunce, Martinu bolí noha, tak zůstává v kempu. Cestou na útesy koupím láhev vína, kterou vypiji při pozorování dozlatova sluncem zbarvený útesů. Již téměř za tmy dorážím do kempu.
Výlety a obecně cestování mám rád již od útlého dětství, kdy mé kroky směřovaly zejména na hrady a zámky po ČR. Postupem času jsem začal vyhledávat spíše odlehlejší a méně známe oblasti na východ od našich hranic. Takže když zrovna nepracuji a nesedím před monitorem, trávím nejvíce času s batohem na zádech nebo v sedle kola.
