Kdo dosud nezná historii Novohradska a Novohradských hor aspoň trochu více po kulturní stránce, pravděpodobně neví, že kdysi se zde vyrábělo velmi kvalitní sklo, které svou kvalitou a originalitou mohlo konkurovat i sklu celé tehdejší Evropy, dokonce i proslulému anglickému olověnému křišťálu. Je velká škoda, že původní receptura na výrobu tohoto skla se již nedochovala a proto tyto skelné výrobky Novohradska již můžeme obdivovat pouze v muzejích. Například v malém muzeu, nacházejícím se v areálu hradu ve městě Nové Hrady, které jsem před několika lety také osobně navštívil.
Svůj třetí tip na výlet Novohradskými horami bych proto věnoval cestě do míst, kde se zhruba na přelomu 17. až 19. století rozkládaly tři velmi známé a významné hutě na sklo – Terčí Huť, Skelné Hutě a Stříbrné Hutě. Sklářských hutí, jako tyto, bylo v Novohradských horách podstatně více a kdybych měl vyjmenovat všechny, včetně jejich alespoň stručné historie, zdaleka by se sem nevešly. Proto jsem záměrně vybral jen tyto tři. Jednak proto, že byly vskutku jedny z nejznámějších a jednak proto, že dnes, kdy jsou již dávno zaniklé, jsou v jejich bezprostředním okolí velmi krásné krajinné scenérie, kam se rozhodně vyplatí zajít pěšky či zajet na kole.
Začal bych první jmenovanou, a sice Terčí Hutí, nacházející se v těsné blízkosti Huťského rybníka, o němž jsem již mluvil v předchozím tipu na výlet Novohradkami. Tuto sklárnu založil hrabě Johann Buquoy a pojmenoval ji po své ženě Therese. Stalo se tak zhruba koncem první poloviny 17. století. Na této bývalé novohradské sklárně je jedinečné, že se zde do dnešíních dnů v relativně dobrém stavu dochovaly zbytky pece, v níž se sklo vyrábělo a kterou si každý zájemce může prohlédnout. A to nejlépe, pokud se vydá od Huťského rybníka dále po zelené značce ve směru na Pohorskou Ves a zakrátko dojde k neznačené odbočce, prudce odbočující směrem do centra hor. Pokud je turista jen trochu pozorný, zbytky této sklářské pece nemůže minout , i když jsou trochu stranou od této cesty. Během této trasy je možné spatřit mnoho pěkných remízek a luk.
Nakonec se touto cestou dojde k budově bývalé novohradské tesárny a odtud je již nadosah ruky další známá bývalá sklářská huť Novohradských hor z celkových tří, kterým se v tomto článku věnuji – Skelná Huť. Pouze upozorňuji, že k této huti nevede žádná značená turistická trasa, proto je zapotřebí s sebou mít dobrou mapu Novohradských hor a umět se v ní orientovat. Návštěvníkovi, který se k této huti vydá výše položenou štěrkovo-jílovitou cestou, se po chvíli klesání dolů naskytne velmi pěkný pohled do pozvolna se svažujícího horského údolíčka, kde roste spousta zplanělých ovocných stromů a lesních remízek jako památka na to, když se tam ještě hospodařilo lidskou rukou. Zvídavějšímu turistovi, pokud se z této cesty vydá směrem dolů do údolí, se při troše pozornosti podaří najít kamenné zbytky jednoho z domů této bývalé sklárny, dnes již prorostlé mechem a okolní vegetací. Rozhodně stojí za to se zde alespoň chvíli zdržet a vychutnávat si tu krásu všude kolem.
A hned vzápětí, coby kamenem dohodil, při dalším klesání po cestě směrem dolů čekají turistu poslední mnou zmíněné zaniklé hutě na sklo, Stříbrné Hutě. Nenechejte se zmýlit, střibro se zde netavilo, skutečně se zde vyrábělo pouze sklo. Název této bývalé skelné hutě v Novohradkách vychází pouze z informace, že údajně se kdysi dávno, ještě než vznikla tato huť, v těchto místech těžilo střibro a podle toho se také jeden blízký vrch nazývá Stříbrný. Avšak pro to dosud nejsou žádné hmatatelné důkazy. Stříbrné hutě bych bez jakéhokoliv přehánění a vychloubání nazval zlatým hřebem této výletnické trasy po zaniklých skelných hutích Novohradských hor. A to ani ne tak proto, že právě zde se vyrábělo nejlepší křišťálové sklo v českých zemích, které mělo velmi dobrý odbyt i v zahraničí, ale především z toho důvodu, že je zde bezesporu nejkrásnější a nejúchvatnější údolí celých Novohradek.
Z každé jeho strany je to originální a nezapomenutelný pohled, což návštěvník nejlépe pozná na vlastní oči. Ani mé přiložené fotografie to nestačí tak dobře vystihnout. Nezapomenutelný je zejména pohled od samého konce tohoto údolí při řece Lužnici, kdy hledíme směrem ke Skelné Huti a z obou stran se sbíhají k sobě dva kopce či spíše kopcovité stráně, téměř do jednoho bodu. Stejně tak je úžasný výhled směrem do Rakouska, k osadě Joachimsthal, která je odtud coby kamenem dohodil. Já osobně dosud neznám krásnější horské údolí, než je toto. Jeho romantika nejvíc vynikne v létě buďto časně zrána, kdy jsou zde nezapomenutelné východy Slunce, nebo večery, když Slunce zapadá. Mimochodem, na informační tabuli vedle turistického přístřešku, kde si návštěvník mj. může prohlédnout kamenné i skelné pozůstatky zdejšího hutnictví, je báseň rakouského básníka Roberta Hammerlinga, přítele Jaroslava Vrchlického, s názvem Ráj, kterou věnoval právě tomuto údolí. Strávil zde totiž své nejkrásnější dětství. Kdo si ji přečte, jistě mi dá za pravdu, že mluví opravdu za všehno.
Poté, co si krásy tohoto horského údolí dosyta vychutnáme a nemáme v plánu pokračovat proti proudu Lužnice směrem k Pohoří na Šumavě, můžeme se stejnou cestou kolem Skelné a Terčí Hutě vrátit zpět k Huťskému rybníku či na Žofín, případně pokračovat na Pohorskou Ves, o níž se v jednom svém příštím tipu na výlet Novohradkami ještě zmíním. Ještě uvádím, že tato štreka přes tyto tři mnou vybrané zaniklé hutě na sklo v Novohradkách je vcelku nenáročná a bez větších problémů na ní stačí zhruba tak půl dne.