Baldov – nevelký kopec nad Domažlicemi s malou kapličkou mezi dvěma lipami a torzem plánovaného památníku, zná asi každé dítko školou povinné díky slavné bitvě u Domažlic v roce 1431 a zbabělému úprku křižáků před husitským zpěvem.
Zlí jazykové tvrdí, že to bylo jinak. Křižáky nezahnal na útěk bojový zpěv slavného husitského chorálu „Kdož sú boží bojovníci“ , ale příšerný řev opilých husitů, kteří se valili z kopce dolů. Husitská vojska se totiž na svém tažení zastavila v domažlickém pivovaru, do svého ležení na Baldově si dovezla značnou zásobu domažlického piva a vydatně se posilovala před očekávanou bitvou. Jak to skončilo všichni víme, křižáci se dali na útěk.
Domažlice jsou nejen střediskem Chodska, ale také východištěm mnoha cyklotras, které v poslední době rostou jako houby po dešti. Díky rozvoji cykloturistiky se dočkala svého znovuzrození i stará polní cesta vedoucí z Domažlic k mlýnu zvanému Vodolenka. Stala se součástí okruhu Baldov, kam vede trochu oklikou přes jiné zajímavé místo – Milavečské mohyly. Napadlo nás, že cyklotrasu prozkoumáme, ale trochu jinak – prostě pěšky.
Sobotní ráno nás přivítalo azurově modrou oblohou a sluníčkem a naše skupina čítající 9 členů vyrazila. Výchozí bod s mapou na křižovatce pod Škarmanem u sběrného dvora jsme našli hned. Prošli jsme okolo nových rodinných domků a pokračovali ven z města nově upravenou polní cestou směrem ke Staňkovu mlýnu. Cesta z jedné strany chráněná stromy na druhou stranu nabídla výhledy do okolní krajiny. Asi po dvou kilometrech se cesta vnořila do úvozu a protože sluníčko už začalo připalovat, byl stín stromů docela příjemný. U Staňkova mlýna jsme spáchali skupinové foto, abychom při případných ztrátách měli dokument o počátečním počtu turistů. Pak nás značení nasměrovalo doprava a my jsme poslušně vyrazili směrem k dalšímu mlýnu s poetickým názvem Vodolenka.
Noví majitelé polorozpadlý mlýn opravili a kromě velkého zahradnictví přidali ještě oboru jelení zvěře. Na své si tu přijdou i milovníci geocachingu, u obory je vtipně umístěná keška. Stádečko parohatých krasavců sice předstíralo nezájem, ale vůně nabízených jablek a hromada žaludů posbíraných cestou je nakonec přece jen přilákala. Pochutnali si pod dohledem vůdce stáda a jako poděkování se nechali vyfotit.
My jsme pak pokračovali dál do mírného kopečka směrem k obci Chrastavice. Cestou jsme se zastavovali a obdivovali krásu podzimní přírody, mezi stromy se občas objevila část Šumavy a nejvyšší vrchol Českého lesa Čerchov. Trochu nám bylo líto, že projíždějící cyklisté z té krásy moc neměli, museli se dívat na cestu a nemohli se zastavovat, ohlížet a fotit jako my. Kromě cyklistů jsme zažili i romantická setkání, panorama Šumavy oživili jezdci na koních. Sjížděli se ze všech stran, Chrastavice pořádaly Hubertskou jízdu.
Na louce za vesnicí se sjelo asi 30 koní, vyhrávala muzika a nechybělo občerstvení. Kromě klobásek z udírny, dobrého piva a sladkostí pro děti nabízeli v kotli nad ohněm vařený „psí“ guláš, ujistili nás, že je čistokrevný. Chutnal s čerstvým chlebem báječně. Nechyběly ani atrakce pro děti, soutěže a jízda na ponících.
Jezdci s koňmi vyrazili na hon na lišku a my jsme vyrazili na další cestu. Napojili jsme se na modře značenou turistickou trasu a čekalo nás překvapení – nová vyhlídka na kopci, pojmenovaná po vesničce pod ní „Chrastavická vyhlídka“. Vyhlídka je součástí naučné stezky „Milavečské mohyly“. Z vyhlídky je krásný rozhled na panorama Šumavy, Kdyňskou a Všerubskou pahorkatinu, Český les. Dobře viditelný je hrad Rýzmberk s hradní věží upravenou na rozhlednu, rozhledna na Korábu, nejvyšší vrchol Českého lesa Čerchov s Kurzovou věží, německý Hoher Bogen a při dobré viditelnosti i Velký Javor, nejvyšší vrchol Bavorského lesa. Chvíli jsme se kochali, málem jsme tam zapomněli naši nejmladší turistku .
Pak jsme pokračovali lesem dál až k milavečským mohylám. Je to známé mohylové pohřebiště z konce z 13. století před naším letopočtem, tzv. milavečské kultury. Nálezy z něj jsou uloženy v muzeu v Domažlicích.
Naučná stezka směřuje dál doleva po modré značce až do Milaveč, my jsme se odpojili doprava směrem na Týnské háje a po jižním okraji lesa na Baldov. Výhled do kraje je ještě o něco lepší než z Chrastavické vyhlídky, směrem na jih panorama Šumavy s Domažlicemi v popředí a na sever Sedmihoří a pokračování Českého lesa až k Přimdě. Z Baldova cyklostezka pokračuje lipovou alejí po místní úzké asfaltové silničce k rozcestí u obce Luženičky a odtud se po silnici vrací do Domažlic. My jsme seběhli přímo do města žlutě značenou úvozovou cestou, která je sice místy zarostlá, ale vedle je vyšlapaná nová cestička.
Na okraji Domažlic jsme provedli rychlé sčítání lidu, nikdo nechyběl, tak jsme se mohli spokojeně rozejít s pocitem, že dnešní den se opravdu vydařil.
Narozena v Domažlicích, vystudovala Střední ekonomickou školu (nyní Obchodní akademie) v Klatovech. Pracovala 25 let jako vedoucí pošty, později manažerka Poštovní spořitelny, nyní již v důchodu. Kromě toho celý život pracovala s dětmi, pořádala dětské tábory a rekreační …
